Ale,“ spěšně jsem dodal – a já vždycky něco spěšně dodávám „můj démon musí dostat, co mu patří. Mluví pravdu. To je na tom to proklatě. Takzvaně životní pravdy nejsou pravdivě. Jsou to životní lži, jimiž život žije, a můj Démon je usvědčuje ze lži.“
„Což životu neprospívá,“ řekla Charmian.
„Zcela správně,“ odpověděl jsem. „A v tom je právě to nejhorší peklo. Démon alkohol nás vede vstříc smrti. Proto jsem dnes hlasoval pro úpravu zákona: Probíral jsem se svým dosavadním životem a uvědomil si, že právě snadný přístup k alkoholu probudil ve mně i touhu po něm. Rozuměj, v jediném pokolení se narodí poměrně málo alkoholiků. A alkoholikem myslím člověka, který celým svým založením touží po alkoholu a je k němu hnán neodolatelnou mocí. Velká většina návykových pijáků se narodila nejen bez touhy po alkoholu, nýbrž se skutečným odporem k němu. A ani prvnímu, ani dvacátému, ani stému doušku se nepodařilo probudit v nich zálibu v alkoholu. Prostě se tomu naučili, jako se lidé naučí kouřit, ačkoliv je mnohem lehčí naučit se kouřit než pít. Naučili se pít, že měli snadný přístup k alkoholu. To ženy dobře znají – a doplácejí na to. Jak ženy, tak sestry i matky. Když půjdou hlasovat, tak budou hlasovat pro prohibici: A nejlepší na tom bude, že příští pokolení nestihne takové trápení. Nebude mít přístup k alkoholu, nebude tíhnout k alkoholismu, a tak nebude alkohol nikdy postrádat. Bude to znamenat bohatší život v dospělém věku pro chlapce, kteří se narodí a budou zdravě vyrůstat – také bohatší život pro dívky, které se narodí a budou zdravě vyrůstat a spojí svůj život s životem mladých mužů.“