„Proč tohle všechno nenapíšeš pro budoucí muže a ženy?“ zeptala se Charmian. „Proč to nesepíšeš, abys tak poradil ženám, sestrám a matkám, jak mají hlasovat?“
„Paměti alkoholika?“ ušklíbl jsem se, či spíš se ve mně ušklíbl Démon alkohol, protože tu se mnou seděl za stolem, třebaže jsem měl takovou příjemnou, filantropickou náladu – a to už je trik tohoto Démona, že dovede úsměv pozměnit v posměšek, aniž na to hned upozorní.
„Ne,“ řekla Charmian, nevšímajíc si drsnosti Démona, jak už se tomu mnoho žen naučilo. „Tys mi přece dokázal, že nejsi alkoholik, že jsi nepropadl drogám, piješ jen z návyku, jsi člověk, který se s tím Démonem seznámil tak, že se s ním po léta potýkal. Sepiš to a dej tomu název Paměti alkoholika.“