Brzy mluvili

jeden přes druhého, hřmotili a rámusili, jak to dovedou jen chlapi širokých plecí, větrem ošlehaní, když whisky zažene jejich zamlklost. Já, sedmiletý klučina, jsem měl srdce až v hrdle, tělo se mi chvělo napětím jako prchajícímu srnci a nakukoval jsem jen zvědavě do otevřených dveří, abych se dověděl ještě něco víc o nepochopitelnosti mužů. A obdivoval jsem černého Matta i Toma Morriseye, jak se sklánějí nad stolem, objímají se kolem krku a pláčou přátelským dojetím.
Pitka v kuchyni pokračovala a děvčata venku dostávala strach. Znala už, jak to při pitkách chodí, a věděla, že se stane cosi strašného. Prohlašovala, že při tom nechtějí být, až k tomu dojde, a někdo navrhl, aby šly na veliký italský ranč čtyři míle odtud, kde si budou moci zatančit. Hned se utvořily párky, vědy hoch a děvče, a šlo se písčitou cestou. Každý hoch si vedl svou milou – a věřte, že i sedmileté dítě dovede pozorně naslouchat a vyzná se v milostných pletkách svého okolí. Věřte, že i já šel už jako chlapec se svým děvčetem. Dali mě do páru s malým irským děvčátkem, stejně starým jako já. Byli jsme tu jedinými dětmi, ale to nikomu nevadilo. Nejstaršímu párku mohlo být asi dvacet let. Byla tam děvčata sotva odrostlá, kolem čtrnácti až šestnácti let, a ta šla se svými chlapci. My jsme byli zvlášť nezkušení, to malé děvčátko a já. Vedli jsme se za ruce, a sem tam po příkladu starších jsem jí také ovinul ruku kolem pasu. Jenže se mi to nezdálo pohodlně. Ale byl jsem za tohoto jasného nedělního dopoledne na to velmi pyšný, jak jsem si vykračoval dolů po tě dlouhé únavně cestě mezi písečnými přesypy. I já jsem měl přece své děvče, a byl jsem tedy celým mužem.