A tatínek nic nepoznal. Vyprázdnil džbánek; měl notnou žízeň, jakou mívají zpocení oráči. Džbán mi vrátil a dal se zas do orání. Snažil jsem se jít vedle koní. Vzpomínám si, jak jsem zakopl a spadl právě za jejich podkovami před radlici a jak tatínek strhl tak prudce opratě, že se koně na mě div neposadili. Později mi vyprávěl, že chybělo jen několik palců, a byl bych rozříznut napůl. Vzpomínám si také matně, jak mě tatínek odnesl ke stromům na okraji pole, zatímco se celý svět se mnou točil a vířil kolem mne a já pociťoval jen mrtvolnou mdlobu a vědomí hrozného hříchu.