Italský ranč vedli samí neženáči. Přivítali nás radostně. Nalili nám do sklenic červeně víno a vyklidili část dlouhé jídelny, abychom si mohli zatančit. A mladíci popíjeli a tančili s děvčaty za zvuků harmoniky. Mně ta hudba zněla božsky. Nikdy jsem neslyšel nic tak báječného. Mladý Ital, který tu hudbu vyluzoval, se dal nakonec také do tance, ruce měl kolem pasu své dívky a za zády jí hrál na harmoniku. Mně se to vše ohromně líbilo; netanči! jsem, jen jsem seděl za stolem a vykulenýma očima jsem zíral na ten obdivuhodný život. Byl jsem tehdy ještě jen malý chlapec a v životě toho bylo tolik, čemu jsem se ještě musel učit. Jak čas běžel, irští mládenci si začali nahýbat vína a zavládlo veselí i povznesená nálada. Povšiml jsem si, že někteří z nich při tanci klopýtají, ba i padají a že si jeden z nich dokonce odešel schrupnout do kouta. A všiml jsem si také, že se některá děvčata zlobila a chtěla odejít a že jiná se zase chichotala a byla svolná ke všemu, co se bude dít.