Vhodnější informace je tedy časový údaj o začátku a konci konzumace alkoholu, než jestli k požití alkoholu došlo před či po nehodě.
Mrtvým se odebírá krev vyjímečně již při zevní prohlídce, většinou až při pitvě. V obou případech je nejlépe provádět odběr krve ze stehenní žíly. Měkké tkáně vnitřní plochy horní poloviny stehna se naříznou příčně k dlouhé ose až ke kosti v délce 8-10 cm. Krev vytékající z proťaté stehenní žíly, která se hromadí na spodině řezu, se snadno nabere přímo do zkumavky.
Odebírat u mrtvých krev ze srdce nebo z cév v blízkosti žaludku nebo močového měchýře není dovoleno, protože by mohla hladina alkoholu v takové krvi zvýšena alkoholem, který do ní pronikl difůzí. K vyšetření se nesmí rovněž odebírat krev vytékající z úst, nosu, uší nebo krev z dutiny hrudní či břišní pro její možnou kontaminaci alkoholem třeba ze žaludečního nebo střevního obsahu.
Pro lepší posouzení alkoholického ovlivnění je u zemřelých vhodné odebírat současně s krví i jednu zkumavku moče z měchýře močového. Srovnání hladiny alkoholu v krvi a hladiny alkoholu v moči dovoluje, zvlášť při malé náplni močového měchýře se vyslovit i k fázi alkoholického ovlivnění.