A než začnu,

musím požádat čtenáře, aby mě provázel veškerou sympatií, a protože sympatie není nic jiného než pochopení, ať pochopí již na počátku i mě, i ty, o nichž píšu, a také to, o čem píšu. Předně – jsem jen příležitostný piják. Pro alkohol nejsem tělesně předurčen. Nejsem hlupák. Nejsem zvíře. V pití se vyznám od „a“ až do „zet“ a vždycky jsem pil s rozumem. Nikdy mě nemuseli nosit do postele. A nikdy se také nemotám. Zkrátka: jsem normální, obyčejný člověk a piju tak normálně a obyčejně, jak obyčejně lidé pijí. A v tom je právě to hlavní, co chci říci: píšu o tom, jak působí alkohol na normálního a obyčejného člověka. Nemám ani slůvka, Jež bych napsal o mikroskopicky nedůležitým výstředníku, dipsomaniaku, nebo dokonce v jeho prospěch.