Co jsem měl dělat? Od tě doby jsem už častěji stál tváří v tvář smrti, ale nikdy jsem nepoznal před ní takovou hrůzu jako tenkrát. Přitiskl jsem sklenici ke rtům, a Petrův pohled zvlídněl. Viděl jsem, že mě nezabije, aspoň ne hned. Ulevilo se mi. S vínem však bylo jinak. Bylo to lacině mladě víno, natrpklé a nakyslé, ze zbytků a odpadků vinic a beček a chutnalo mnohem hůř než pivo. Odporný lék je možno užít jen jedním způsobem – polknout jej. A tak jsem to tedy také udělal s tím vínem. Zvrátil jsem hlavu nazad a polkl. Musel jsem polykat a hltat ten jed – pro mou dětskou sliznici i dětské útroby to byl totiž doopravdy jed.