Dominik dosud nikdy neviděl dítě tak hrdinské ražby. Ještě dvakrát naplnil sklenici vědy až po okraj a přihlížel, jak mi víno mizí v hrdle. A tu už mě výkony začaly budit pozornost. Obklopili mě italští dělníci středních let i staří sedláci, kteří neuměli anglicky a nemohli tančit s irskými děvčaty. Byli osmahlí a vypadali divoce, měli opasky a červeně košile, a já věděl, že mívají při sobě nože; ti mě obklopili jako sbor pirátů. A Petr í Dominik mě jim ukazovali jako na divadle.
Kdybych neměl tolik fantazie, kdybych byl hloupý a kdybych šel tvrdohlavě svou cestou jako nula, nikdy bych se nedostal do takové bryndy. A chlapci í děvčata tancovali, a tak nebyl nikdo, kdo by mě byl zachránil před mým osudem. Kolik jsem toho vypil, nevím. Vzpomínám si jen, že jsem prožil celé věky strachu uprostřed tě vražedné tlupy a že ke mně po holých prknech vínem nasáklého stolu putoval nekonečný počet sklenic rudého vína, které procházely mým pálícím hrdlem. Ať bylo víno sebešpatnější, nůž v zádech by byl horší, a já chtěl zůstat naživu za každou cenu.