Když si teď

na to vzpomínám, uvědomuji si, jak Petr tenkrát užasl. Naplnil zpola druhou sklenici a přistrčil mi ji přes stůl. Strnulý strachem a zoufalý nad osudem, který mě potkal, obrátil jsem ji do sebe jako tu první. To už bylo na Petra trochu mnoho. Musel se pochlubit tím zázračným chlapcem, jehož objevil. Přivolal Dominika, mladého Itala s knírkem, aby se šel také podívat. A tentokrát mi již podal plnou sklenici: člověk udělá vše, jen aby žil. Vzchopil jsem se, přemohl strach, který mi stoupl až do hrdla, a spolkl jsem tu břečku.