Tohoto fyzického odporu k alkoholu jsem se nikdy nezbavil. Avšak přemáhal jsem ho. Až podnes ho přemáhám, kdykoliv začnu pít. Tu se mi patro nepřestává vzpírat, a patru lze věřit – to ví, co je pro tělo dobré. Avšak lidé nepijí proto, že alkohol působí na tělo. Pijí proto, aby jim zapůsobil na mozek, a musí-li při tom alkohol projít tělem, tím hůře pro tělo.
Ale i přes tento fyzický odpor k alkoholu byly nejskvělejším místem mého dětství výčepy. Když jsem sedával na těžkých vozech naložených brambory, zahalen mlhou, když mi nohy brněly nečinností a když se koně vlekli po hluboké cestě mezi písečnými přesypy, jediná jasná vidina mi krátila cestu. Tou jasnou vidinou byla hospoda v Colmě, kde můj otec, nebo ten, kdo právě řídil vůz, se vždycky zastavil na nějaký doušek. Tu jsem si zašel k velkému krbu, abych se ohřál a dostal vodový suchar. Jen vodový suchar – ale jaká to byla báječná pochoutka.