Ale pak přišlo město Oakland a tam v přihrádkách veřejné půjčovny knih jsem odkrýval velký svět za svým duševním obzorem. Tady bylo na tisíce knih a právě tak hezkých jako ty mé první čtyři, a některé z nich dokonce hezčí. Knihovny tenkráte ještě nevěnovaly příliš pozornosti dětem, a tak jsem tu prožíval podivuhodná dobrodružství. Vzpomínám si, jak mě v seznamu knih upoutal název Dobrodružství Peregrina Pickla. Vyplnil jsem žádanku a knihovník mi podal sebrané a vůbec necenzurované vydání Smolettových spisů v jediném obrovském svazku. čítal jsem tenkrát všechno, hlavně však knihy dějepisně, dále dobrodružně příběhy i všelijaké staré cestopisy. čítal jsem dopoledne, odpoledne i večer. četl jsem v posteli, četl jsem při jídle, po cestě do školy i ze školy, a čítal jsem i o přestávkách, když si ostatní hoši hráli. Začali si mě dobírat. Já jsem však každému z nich říkal: „Nech toho, nebo uvidíš!“
A tak, když mi bylo deset, dostal jsem se do ulic jako kamelot.