Tak jsem se jednoho dne, když jsem vztyčoval plachtu na člunu, seznámil se Scottym. Byl to drsný sedmnáctiletý plavčík, který zběhl, jak mi vyprávěl, z anglické lodi v Austrálii. Právě si odpracoval cestu na jiné lodi, jedoucí do San Franciska, a teď se prý chce poohlédnout někde po místě na velrybářské lodi. Na druhé straně zálivu, poblíž místa, kde kotvily velrybářské lodi, kotvila také jachta Lenoch. Jejím správcem byl harpunář, který se chystal na příští cestu na velrybářské lodi Bonanza. A zda bych nechtěl Scottyho zavézt na své loďce k tomu harpunáři?
Já, a nechtít! Cožpak jsem neslyšel, co se všechno vyprávělo o Lenochu, o tě velké lodi, která se právě vrátila ze Sandwichských ostrovů z pašerácké výpravy za opiem? A harpunář ji teď má na starosti! Jak často jsem mu záviděl jeho volnost. Nikdy se nemusel loučit s mořem. Spával noc co noc na Lenochu, zatímco já jsem musel chodit přespávat domů. Harpunáři bylo teprve devatenáct nikdo mi to nikdy nepotvrdil, že je harpunářem, ale v mých očích byl tak skvělou a slavnou osobou, že jsem se ho ani neodvážil oslovit, když jsem schválně vesloval v blízkosti jeho jachty. Zda bych tedy chtěl Scottyho, zběhlého námořníka, vzít na návštěvu k harpunáři na podloudnickou loď s opiem, na Lenocha? Jak bych byl nechtěl!
Když harpunář uslyšel naše volání, vyšel na palubu a pozval nás nahoru. Zahrál jsem si na námořníka a chlapa, který dovede s loďkou přistát tak, aby nepoškodil bílý nátěr jachty, přivázal jsem loďku k Dlouhému lanu na zádi a ledabyle jsem ji upevnil dvěma smyčkami. Pak jsme sešli do podpalubí. Tehdy jsem poprvé uviděl vnitřek lodi. šaty na stěnách páchly ztuchlinou. Ale co na tom? Vždyť to přece byla námořnická výstroj – kožené kazajky podšitě bavlnou, modré kabáty ze silného sukna, námořnické širáky, rybářské boty a navoskované pláště. Všude bylo vidět, jak hospodaří s místem – úzké pryčny, skládací stoiky a prapodivně skříňky. Byl tam také orientační kompas, námořnické lampy v závěsech, modře podlepené mapy, ledabyle svinuté a jen tak pohozené, signalizační praporky v abecedním pořádku a námořnické kružidlo zabodnuté do stěny tak, aby na něm mohl viset kalendář. Konečně jsem žil! Seděl jsem tu, poprvé v podpalubí lodi, a to lodi podloudnické, a harpunář a zběhlý anglický námořník, který říkal, že se jmenuje Scotty, mě přijali za kamaráda.