Ne že bych už tenkrát pil. Od svého desátého až do patnáctého roku jsem jen zřídka ochutnal alkohol, ale byl jsem přece jen v důvěrném styku s pijáky i s místnostmi, kde se popíjelo. Nepil jsem tenkrát jedině proto, že mi ty břečky nechutnaly. A jak čas plynul, pomáhal jsem rozvážet led, stavěl jsem kuželky v zahradní hospodě a zametal hostince, kde v neděli pořádali tancovačky.
Statná a žoviální Jesie Harperová měla zájezdní hostinec na rohu Telegrafní třídy a Třicáté deváté ulice. Tam jsem donášel po celý rok večerník, než mi přikázali jinou čtvrť na nábřeží v Oaklandu. První měsíc, když jsem vybíral předplatně, nalila mi Jesie Harperová sklenici vína. Styděl jsem se odmítnout, a tak jsem ji vypil. Pak jsem si ale již vždy vyčíhl okamžik, kdy tam Jesie nebyla, a vybíral jsem předplatné od hostinského.