Scotty, nebo náš Démon, nebo oba dva byli pochopitelně dotčeni mými poznámkami. Ale já se nedal. Dovedl jsem přece spořádat jakéhokoli sedmnáctiletého zběhlého námořníka. Scotty i já jsme se rozohnili a dali se do sebe jako dva mladí kohouti, až nám harpunář znova nalil, abychom se zas usmířili a nechali toho. To jsme také udělali, objali se kolem krku a přislíbili si věčně přátelství právě tak jako černý Matt a Tom Morrisey v kuchyni na ranči v San Mateo, jak jsem si při tom na ně vzpomněl. A jak jsem si na ně vzpomněl, hned jsem si uvědomil, že jsem už konec konců také chlap přes svých nepatrných čtrnáct let – chlap právě tak statný a mužný jako ti dva střapatí obři, kteří se hádali a prali za onoho památného nedělního dopoledne před mnoha lety.