Zatím jsme se dostali do zpěvavě nálady, a tak jsem přizvukoval Scottymu i harpunáři do úryvků z námořnických písní a popěvků. A tady v kajutě Lenocha jsem poprvé uslyšel písně: Duj, větře, po proudu, Mračna letí a Whisky, Johny, whisky. Ach, to bylo nádherně. Začal jsem chápat smysl života. Tady nebylo všednosti, žádné oaklandské pobřeží, žádné únavně běhání s novinami od dveří ke dveřím, rozvážení ledu a stavění kuželek. Celý svět mi patřil, a Démon, pohrávaje si s mou fantazií, pomáhal mi utvářet si v mysli dobrodružný svět.
Nebyli jsem obyčejní lidé. Byli z nás tři mladí, podnapilí bohově, neuvěřitelně moudří, nesmírně duchaplní, a naše síla neměla hranic. Ach! – a to vám říkám teď po letech – kdyby mě býval můj Démon dovedl uchovat stále v takových výšinách, snad už bych nikdy nebyl vydechl střízlivý. Avšak tento svět nedává nic zadarmo. člověk musí podle železného zákona vše splatit – každá síla je vyvážena slabostí; po každém vzletu přijde pád; – a za každou domněle božskou chvíli následuje přiměřená doba v slizu plaza; za každý krok v nedozírných, dlouhých dnech a týdnech života stráveného ve velkolepých chvílích opojení musí člověk zaplatit kusem života a často ještě i lichvářskými úroky.
Prudkost a vytrvalost jsou tak staří nepřátelé jako oheň a voda. Jeden druhého ničí. Nemohou být pospolu. A ať je můj Démon jak chce mocným kouzelníkem, je právě takovým otrokem těla jako my smrtelníci. Platíme za každý krůček maratónu svých nervů a ani můj Démon nemá dosti moci, aby se do toho vložil a zamezil spravedlivě pokutě. Do výšin nás může vynést, avšak nemůže nás tam udržet, jinak bychom ho přece všichni uctívali. A každý, kdo tohoto Démona uctívá, hned také platí za šíleně křepčení, ke kterému nám vyhrává.
Jenže to je moudrost, kterou tu říkám až po pozdějších zkušenostech. čtrnáctiletý chlapec, který tenkrát seděl na Lenochu mezi harpunářem a námořníkem, to ještě nemohl vědět; vzduch mu čpěl v nozdrách zatuchlým pachem námořnických oděvů a on přitom ječel s ostatními píseň: Loď po řece dolů sjíždí, k veslům, chlapci, veslujte!
Zpili jsme se a křičeli jeden přes druhého. Byl jsem zdráv jako řípa, mohl jsem polykat hřebíky a pořád jsem ještě mohl statně popíjet, i když už Scotty ochaboval a klesal.