Netrvalo dlouho a měl jsem kompletní série všech značek výrobců, jako byly Vynikající závodní koně, Krásky Paříže, ženy všech národů, Vlajky všech národů, Slavní herci, šampióni boxu atd. A všechny ty série jsem měl v trojí podobě: na lepence z balíčků cigaret, na nálepkách i v albech.

Pak jsem začal shromažďovat duplikáty sérií i duplikáty alb. Vyměňoval jsem je za jiné věci, které chlapci dovedli ocenit a obyčejně je kupovali za peníze, které dostali od rodičů. Přirozeně že jejich smysl pro cenu věcí nebyl tak vyvinut jako můj, protože mi nikdo nikdy nedal na nic peníze. Nálepky jsem vyměňoval za známky, za minerály, za různě kuriozity, za ptačí vejce i za kuličky – měl jsem skvostnější sbírku achátů, než jakou jsem kdy viděl u kteréhokoli z chlapců – a jádrem této sbírky byla hrst achátů v ceně nejméně tří dolarů, kterou jsem dostal jako zástavu na pouhých dvacet centů, Jež jsem půjčil nějakému poslíčkovi, hochu, kterého dali do polepšovny dřív, než ji mohl vyplatit.

Vyměňoval jsem všecko za všecko a vyměněné předměty jsem zase posílal desetkrát do oběhu, až se mi přeměnily v něco, co mělo opravdu cenu. Jako překupník jsem byl přímo proslulý. A byl jsem neměně znám jako lakomec. I vetešník by se byl rozplakal, kdyby si byl něco se mnou začal. I jiní chlapci mě žádali, abych jim zprostředkoval prodej lahví, hadrů, starého železa, zrní, pytlů z juty, pěti galonových nádob na olej – a ještě mi za to dávali provizi.

A tak ten malý spořivý držgrešle, uvyklý dřít u stroje za deset centů za hodinu, seděl teď na patníku a myslel na pivo, za které se platilo po pěti centech za sklenici a které se ztratilo, aniž z toho člověk něco měl. Dostal jsem se už mezi chlapy a obdivoval jsem je. Byl jsem na to hrdý, že mohu být v jejich společnosti. Cožpak mi všechno mě škudlení a všechna moje shánčlivost kdy přinesly aspoň jeden z takových zážitků, jaké jsem měl teď, když jsem se dal mezi lupiče ústřic? Co tedy mělo větší cenu – peníze, nebo ty báječně chvíle? Tito lidé se nebáli rozhazovat. Peníze pro ně neměly vůbec žádnou cenu; zvali si třeba osm lidí na whisky po deseti centech za sklínku, jak to dělával třeba Francouz Frank. Vždyť Nelson právě vyhodil šedesát centů za pivo jen pro nás dva.