A tak jsme si povídali u pultu a popíjeli pivo, které Nelson objednával i platil. Když si teď na to vzpomínám, myslím si, že si mě Nelson chtěl oťukat. Chtěl zjistit, co asi ve mně vězí. Chtěl nejspíš vědět, kolikrát si dám nalít na jeho účet, než mu dám nalít na oplátku.
Když jsem vypil asi půl tuctu sklenic, přičemž jsem stále myslel na svou zásadu o střízlivosti, rozhodl jsem se, že pro tentokrát mám dost. A tak jsem se jen zmínil, že už půjdu na palubu svého Flamendra, který kotvil v městském přístavu, vzdáleném asi sto yardů.
Rozloučil jsem se s Nelsonem a sešel dolů k nábřeží. Jenomže můj Démon o výkonnosti šesti sklenic kráčel se mnou. V mozku mi vířilo; pracoval na plně obrátky. Byl jsem nadšen pomyšlením, že už teď je ze mne opravdu chlap. Já, opravdový pirát ústřic, jsem šel na palubu vlastní lodi, když jsem si popil a popovídal U Poslední naděje se samým Nelsonem, největším lupičem ústřic z nás všech. A pořád jsem se ještě v duchu viděl, jak stojím s Nelsonem opřen o pult a jak spolu popíjíme. A pomyslel jsem si, jak podivně si svět s námi zahrává, když chlapy naplňuje štěstím, že mohou rozhazovat těžce vydělané peníze za pivo pro chlapíky, jakým jsem byl já, a který o to dokonce ani nestál.