Jak jsme se dohodli, sešli jsem se v pondělí časně ráno v hostinci Johna Heinholda U Poslední naděje, kde si chlapci vědy vyřizovali své finanční záležitosti. Vyplatil jsem peníze, dostal potvrzení o koupi a pak mě Francouz Frank hostil. Mně se to zdálo být zcela obvyklé, že ten, kdo prodá a dostane peníze, hned jich také trochu roztočí v lokále, kde se obchod uskutečnil. Překvapilo mě však, že Francouz Frank hostil hned celou hospodu. že jsme pili on a já, to se mi zdálo v pořádku; a(e proč měl pít také Johny Heinhold, jemuž patřila hospoda a který obsluhoval za nálevním pultem? Hned jsem si spočítal, že má zisk i z každého doušku, který sám vypije. Mohl jsem ještě pochopit, že Pavouk i Whisky Bob jako kamarádi a přátele z lodi byli k pitce přizváni; ale nač zvát také přístavní dělníky, jako byli Bill Kelley a Soup Kennedy?
Pak přišel Pat, bratr Královny, a doplnil náš počet na plných osm. Bylo časně zrána a všichni si dali whisky. Co jsem mohl dělat v těhle chlapské společnosti, kde všichni pili whisky? „Whisky,“ řekl jsem zdánlivě tak nenuceně, jako bych to už předtím říkal tisíckrát. A to byla whisky! Naráz jsem ji vlil do sebe. Aáách! Ještě dnes ji cítím.
Užasl jsem nad tím, kolik Francouz Frank platil – osmdesát centů. Osmdesát centů! To přímo uráželo mou spořivou dušičku. Osmdesát centů – to se rovnalo osmi dlouhým hodinám mé dřiny u stroje, a to prošlo našimi hrdly za jedinou chvilku a zanechávalo ještě k tomu v ústech ošklivou pachuť. Nebylo pochyby o tom, že Francouz Frank dovede rozhazovat.
Už jsem chtěl odejít ven na slunko a dostat se přes vodu k své slavně lodi. Ale všichni měli dost času. Ani Pavouk nikterak nepospíchal. Ve své omezenosti jsem neměl tušení, proč tu ještě civí. Od tě doby jsem si častokrát pomyslel, jak se asi tenkrát na mne dívali, na zelenáče, kterého tak vlídně přijali do své společnosti, aby s nimi postál u pultu, a který je sám nepozval ani na jednu rundu.
Francouz Frank, o němě jsem nevěděl, že již od včerejška utápí své hoře, začal se ke mně teď, když již měl v kapse své peníze za Flamendra, divně chovat. Vycítil jsem tu změnu, když jsem zahlédl zlověstný záblesk v jeho očích, a divil jsem se tomu. čím víc jsem ty lidi pozoroval, tím podivnější mi připadali. Johny Heinhold se naklonil přes pult a zašeptal mi do ucha: „Má na tebe spadeno – dej si pozor!“