Přikývl jsem významně jeho narážce se shovívavostí muže, který se přece vyzná v lidech. Ale v nitru mě to zarazilo. Jak jsem jen měl já, který těžce pracoval a čítal knihy o dobrodružstvích a kterému bylo teprve patnáct a kterému se ani nezdálo, aby si ještě jednou vzpomněl na Královnu lupičů ústřic, a který nevěděl, že Francouz Frank je do ní šíleně zamilován – jak jsem si jen mohl pomyslit, že jsem ho zahanbil? A jak jsem si mohl pomyslit, že ta historka o tom, že prý Královna ho nechala na jeho vlastní lodi, hned jak jsem se objevil, je už námětem poťouchlých klepů na pobřeží? A jak jsem si také mohl pomyslit, že odměřeně chování jejího bratra Pata ke mně je něco jiného než pouhá přechodná nálada?
Whisky Bob mě za chvilku zatáhl stranou. „Dej si pozor,“ zamumlal. „Poslechni mě! Francouz Frank je nebezpečný člověk! Jedu s ním po řece nahoru pro loď na lov ústřic. Ať se vrátí dolů, tam, kde jsou ústřice, dej si pozor! Říká, že ti to pak ukáže. Když se setmí a když uvidíš, že se kolem tebe točí, zakotvi někde jinde a zhasni světlo. Chápeš?“
Ovšemže jsem pochopil. Přikývl jsem hlavou a jako chlap chlapovi jsem mu poděkovat za upozornění a stáhl jsem se zas ke skupině u výčepního pultu. Ale nic jsem jim neobjednal. Ani ve snu mi nenapadlo, že na něco takového čekají. Odešel jsem s Pavoukem a ještě teď' mi hučí v uších, když se snažím uhádnout, co si asi tenkrát o mně povídali.