Ne, nesmím se dát odstrašit od tohoto skvělého života na vodě jenom tím, že ti, kdo tráví život na moři, mají tak podivnou a nákladnou touhu po pivu, víně a whisky. Co když k jejich představám o štěstí patří také ta podivná představa, vidět mne jako pijáka? Když budou i nadále kupovat tu břečku a lít ji do mne – dobrá, budu ji pít. Je to cena, kterou musím zaplatit za jejich přátelství. Přitom se přece ještě nemusím opíjet. Neopil jsem se tenkrát v neděli dopoledne, když jsem dojednal koupi Flamendra, ačkoliv ani jeden z těch, co byli při tom, nezůstal střízlivý. Dobrá, vědy to můžu tak dělat i nadále, pít tu břečku, když jim to bude dělat potěšení, ale dám si dobrý pozor, abych se neopil.
Tuesday, January 30, 2007
Previous Posts
- Tak jsem tedy utekl z té ubíjející dřiny u stroje ...
- Zeptal jsem se Pavouka, jen tak jakoby nic, co vla...
- Přikývl jsem významně jeho narážce se shovívavostí...
- Jak jsme se dohodli, sešli jsem se v pondělí časně...
- A Královna mě požádala, abych ji zavezl na své loď...
- Bavil jsem se tak, jak nikdo z nich nebyl schopen ...
- Uvažoval jsem takto: Jak je to podivně, že si tihl...
- Francouz Frank mi nalil sklenici Červeného vína z ...
- Nebylo mi o mnoho víc než patnáct, a už jsem musel...
- Odpykal jsem si to. Několik dní jsem byl nemocen, ...
<< Home