Proto se tedy Nelsonovi nechtělo od pultu! Když mi dal nalít, čekal, že mu dám také nalít. Dal jsem si od něho šestkrát nalít, a ani jednou jsem mu nedal nalít sám. A byl to přece Velký Nelson. Zrovna jsem cítil, jak se červenám hanbou. Sedl jsem si v přístavu na patník a skryl hlavu do dlaní. Hanba mě pálila na krku, na tvářích i na čele. Mnohokrát jsem se v životě červenal hanbou, ale nikdy jsem nezakusil tak hrozná muka hanby jako tenkrát.

A jak jsem tak seděl na patníku a styděl se, mnoho jsem se nepřemýšlel o přehodnocování hodnot. Narodil jsem se jako chuďas a jako chuďas jsem dosud žil. časem jsem míval i hlad. Nikdy jsem neměl hračky a ani jsem se nebavil jako jiné děti. Už první zážitky mého dětství byly poznamenány chudobou. A přízrak chudoby byl chronický. Bylo mi už osm let, když jsem dostal tričko, které bylo opravdu koupeno v krámě. A to bylo jenom jedině Malé tričko. Když se ušpinilo, musel jsem se zas na čas vrátit k hrozným doma spíchnutým věcem, než mi je vyprali. Byl jsem na ně tak pyšný, že jsem si přes ně nechtěl nic obléknout. Poprvé v životě jsem se vzepřel matce, vzepřel až do hysterického záchvatu, až mi konečně dovolila nosit tričko z krámu tak, aby je všichni lidé mohli vidět.

Jen ten, kdo sám na sobě zakusil hlad, dovede si pořádně vážit jídla. A jen námořníci a ti, kteří putují po poušti, dovedou ocenit čerstvou vodu. A jen dítě s dětskou fantazií dovede ocenit význam věcí, které mu byly odepřeny. Brzy jsem přišel na to, že budu mít jen ty věci, které si sám opatřím. Moje chudobně dětství ve mně probudilo pocit chudoby. První věci, které jsem si mohl opatřit, byly nálepky z cigaretových balíčků, reklamní plakátky na cigarety i celá alba nálepek. Nemohl jsem utrácet peníze, které jsem si vydělal, a tak jsem vyměňoval čísla novin, Jež mi vybyla, za tyhle poklady. čachroval jsem s duplikáty s jinými hochy, a protože jsem stále pobíhal po celém městě, měl jsem víc příležitostí je vyměňovat a získávat tak nálepky nově.