Ačkoliv jsem

byl v tropech jen dva roky, zachvátila mě choroba ze slunce. Pil jsem tehdy notně, avšak zde bych chtěl hned předejít nedorozumění. Nepil jsem proto, že jsem byl nemocen, ani proto, že jsem přestal cestovat. Měl jsem sílu jako býk a po mnoho měsíců jsem se rval s chorobou, která mi rozdírala a rozežírala pokožku i nervově tkáně. Po celou cestu od Nových Hebrid a Šalomounových ostrovů až k atolům na rovníku, po celou tu dobu strávenou pod tropickým sluncem, kdy jsem byl zmáhán malárií i jinými nemocemi, jako například ošklivou kožní chorobou, Jež mi postříbřila kůži, jsem pracoval za pět mužů.
Proplouvat s lodí mezi útesy a mělčinami a neosvětlenými úžinami korálových moří si žádá celého chlapa. Byl jsem jediným lodivodem na palubě. Nebylo nikoho, kdo by byl schopen kontrolovat má pozorování a mě výpočty, nikoho, s kým bych se mohl poradit v zákeřně temnotě mezi útesy a mělčinami, které nebyly zaznamenány na mapě. Rovněž všechny hlídky jsem konal sám. Na palubě jsem neměl námořníka, jemuž bych mohl svěřit kormidlo. Byl jsem právě tak kormidelníkem jako kapitánem. čtyřiadvacet hodin denně jsem stál na palubě na stráži a zdříml jsem si jen tu a tam jako kočka. Za třetí jsem byl i lékařem. A dovolte mi rovnou říci, že lékařská služba na žraloku byla práce pro chlapa. Všichni na palubě trpěli malárií – skutečnou tropickou malárií, která je schopna zabít člověka během tří měsíců. Všichni na palubě měli otevřeně podebrané vředy a šíleli palčivou kožní nemocí, zvanou ngari-ngari. Japonský kuchař se nám po četných záchvatech zbláznil. Jeden z polynéských námořníků ležel na pokraji smrti v záchvatu bahenní zimnice. Ano, byla to práce vyžadující si celého chlapa, a já předpisoval dávky léků i léčil, trhal zuby a pomáhal pacientům, aby se dostali z menších onemocnění, jako třeba z otravy ptomainem.