Ale tohle

se odehrávalo jen na lodi. Když jsem se vrátil zase domů, nedával jsem si už žádný punč, ani před snídaní pro posilu, ani před spaním pro usnutí. A od tě doby jsem Toddy-punče už nikdy nepil a je tomu hezká řádka let. Důležité však je, že mně ten punč zachutnal. Až podivuhodně mě rozjařoval. Byl to výmluvný a svým způsobem lstivý přímluvčí mého Démona. Jako by mě cosi zprvu polechtávalo, co mělo pak přerůst v každodenní a nezkrotnou touhu. A já to nevěděl, ani se mi o tom nesnilo – mně, jenž jsem prožil ve společnosti Démona alkoholu tak mnohý rok a přitom se posmíval jeho marným trikům, jimiž mě chtěl zlákat.