Jak jsem se zotavoval

ze své dlouhé nemoci, začínal jsem nacházet zálibu v maličkostech, ve věcech, které neměly nic společného s knihami a problémy, v různých hříčkách, ve hře na honěnou v bazénu, v pouštění draka, v jízdě na koni i ve vymýšlení různých mechanických hraček. Zkrátka – v městě jsem se už začínal nudit. Na ranči v Měsíčním údolí jsem našel svůj ráj. života ve velkých městech jsem se už vzdal. V městech mě lákaly jen hudba, divadlo a parní lázně.
A vedlo se mi dobře. Horlivě jsem pracoval, věnoval se hrám a byl jsem velmi šťasten. četl jsem více románů a měně vědeckých knih. Ani z desetiny jsem tak pilně nestudoval jako dřív. Stále jsem se ještě zajímal o základní problémy lidské existence, avšak počínal jsem si teď už opatrně, protože jsem si spálil prsty, když jsem kdysi uchopil závoj pravdy a strhl jej z ní. V tomto mém počínání bylo trochu lži, trochu pokrytectví, avšak lež i pokrytectví byly vlastní člověku, který chtěl žít. Záměrně jsem zavíral oči před tím, co jsem pokládal za krutou interpretaci biologických faktů. Koneckonců bránil jsem se jen zlému návyku, který u mne vedl k poklesu duševní pohody. Opakuji, byl jsem velmi šťasten. A dodávám, že v celém mém životě, když jej měřím chladným rozumem, byla tato doba nejšťastnějším úsekem, šťastnějším než všechna údobí jiná.
Avšak blížil se už čas, řekl bych neladný a nerozumný, kdy jsem měl začít splácet svůj účet za dvacet let, po která jsem se bavíval se svým Démonem. Na ranč přicházeli občas hostě a pobyli tam vždy několik dní. Někteří z nich nepili. Avšak ti, co pili, pociťovali nedostatek alkoholu na ranči velmi těžce. Nemohl jsem porušit svůj smysl pro pohostinství do tě míry, abych je nutil takto strádat. Objednal jsem alkohol do zásoby – pro své hosty.
Nikdy jsem se nezajímal o koktejly do tě míry, abych se naučil, jak se připravují. Napsal jsem tedy jakémusi výčepnímu do Oaklandu, aby mi je připravil do zásoby a poslal. Když jsem neměl hosty, nepil jsem. Avšak začal jsem pozorovat, že jsem byl rád, jestliže jsem měl nějakého hosta, když jsem končil svou dopolední práci, poněvadž pak jsem si mohl vypít koktejl s ním.
Tehdy jsem byl proti alkoholu tak málo odolný, že i jediný koktejl mě už přivedl do nálady. Jediný koktejl ve mně rozehřál duši a povzbudil mě k smíchu několik minut před tím, než jsme usedli ke stolu a dali se do rozkošného obřadu jídla. Avšak na druhé straně žaludek jsem měl tak silný a tak jsem byl otupen proti účinku alkoholu, že jeden koktejl mě jen trošinku rozehřál a vyloudil ve mně jen záblesk smíchu. Jednoho dne mě jeden přítel vybídl upřímně a bez ostychu, abychom si dali ještě jeden koktejl. Vypil jsem s ním tedy ještě jeden. účinkoval děle a víc hřál, smích byl jadrnější a víc se rozléhal. Na něco takového člověk hned tak nezapomene. Někdy si myslívám, že jsem začal doopravdy pít proto, že jsem byl až příliš šťasten.