Když Žralok vyplouval ze San Franciska na svou dlouhou cestu, neměli jsem na palubě nic k pití. či spíše nikdo z nás nevěděl, že tam něco k pití je, a přišli jsme na to až po mnoha měsících. Tuhle plavbu na sucho jsem už předem zlomyslně připravil. Chtěl jsem si s Démonem alkoholu trochu zahrát. Ukázalo se, že jsem přece jen aspoň něco dal na mlhavě výstrahy, které mi v duši počínaly klíčit.
Tajil jsem to ovšem sám před sebou a omlouval se svému Démonu. Ale počínal jsem si důsledně. Zařekl jsem se, že budu pít jedině v přístavech. Tak se během suchých údobí pročistí mě vnitřnosti od alkoholu, kterým nasákly, a když pak přijedu do nějakého přístavu, budu se moci jen ještě důkladněji potěšit se svým Démonem. Říz alkoholu bude ostřejší, víc mě rozkuráží a pití mi bude ještě lépe chutnat.
Ze San Franciska do Honolulu jsme pluli sedmadvacet dní. Po prvém dni plavby mě pomyšlení na alkohol vůbec neznepokojovalo. To uvádím jen proto, abych dokázal, že jsem naprosto nebyl alkoholikem. Někdy jsem během tě cesty zalétl v duchu kupředu a už jsem si pochutnával na rozkošných havajských obědech zvaných lanai i na večeřích (už předtím jsem totiž byl několikrát na Havaji) a pochopitelně jsem myslíval taky na aperitivy. Nemyslel jsem na ně s nějakou obzvláštní touhou a nic mi nevadilo, že cesta k nim bude ještě daleká. Jen jsem si pomyslel, jak mně budou chutnat a jakou budu mít pěknou náladu před jídlem.