Pouze v retrospektivě mohu postřehnout

, jak nepozorovatelně ve mně vznikala touha po alkoholu. Byly to zprvu jen nepatrně popudy, kterých jsem si nevšímal, stébélka trávy ve větru, která jsem neviděl, malé příhody, jejichž závažnost jsem si neuvědomoval.
Tak například po několik let jsem měl v zimě ve zvyku plachtit šest nebo osm týdnů v zálivu San Franciska. Na své pevně jachtě nazvané Pěna jsem měl útulnou kajutu s kamínky na uhlí. Vařil mi tam nějaký chlapec z Koreje a obvykle jsem si pozval přítele nebo známého, aby se se mnou potěšil rozkošnou plavbou. A vzal jsem si s sebou i psací stroj a psával jsem svých tisíc slov denně. Na výlet, který mám právě na mysli, jsem s sebou vzal Cloudesleyho a Toddyho. Byla to Toddyho první vyjížďka. Na předešlých vyjížďkách se Cloudesley rozhodl pro pivo, a tak jsem zásobil loď pivem a pil je s ním.
Ale na těhle vyjížďce tomu bylo jinak. Toddyho nazývali Toddy Punč pro jeho ďábelskou dovednost, s jako dovedl připravovat punč. Vzal jsem proto s sebou whisky – hezkých pár lahví. A běda! Přikoupil jsem pak ještě nejednu velkou láhev, neboť jsme si s Cloudesleym zvykli pít hezkou řádku Toddy-punčů, který už při polknutí lahodně chutnal a dodával brzy nejbujnější špičku, jakou si lze představit.
Našel jsem v těch punčích zálibu. Už jsem se těšíval, až je Toddy začne připravovat. Pívali jsme je pravidelně, jeden před snídaní, druhý před obědem, třetí před večeří a poslední, když jsme šlí spát. Nikdy jsme se neopili. Ale mohu říci, že jsme byli čtyřikrát denně ve velmi dobré náladě. A když pak Toddyho uprostřed výletu odvolali do San Franciska za obchodem, Cloudesley i já jsme dohlíželi, aby nám korejský mladík připravoval Toddy-punče pravidelně a podle předpisu.