Za čtvrtě jsem byl spisovatelem. Potil jsem ze sebe denně tisíc slov kromě dnů, kdy mě zmohla horečka nebo když se zrána opřela do žraloka prudká bouře. Za páté jsem byl cestovatelem-reportérem, který chce věci opravdu vidět a získat tak materiál pro své zápisky. A za šesté jsem byl pánem a majitelem lodi, která navštěvovala cizí města, kde návštěvníci jsou zřídka vídáni a kde si jich velmi váží. A zde jsem musel dbát na společenské zvyklosti, musel jsem na lodi hostit plantážníky, obchodníky, guvernéry, kapitány válečných lodí, kučeravě lidožroutské potentáty i domácí ministerské předsedy, kteří si pokládali za štěstí, když se mohli obléci do bavlněných šatů, a rovněž jsem musel přijímat jejich pozvání na pevninu.
Samozřejmě jsem pil. Pil jsem s hosty i s hostiteli a také jsem pil sám. Řekl jsem si: když pracuji za šest mužů, mám přece právo se napít. Alkohol svědčil přepracovanému člověku. Všiml jsem si, jak působí na malou posádku, která s nalomenými hřbety a bušícím srdcem zdvihala kotvu na čtyřicet sáhů, jak ti chlapi ochabovali a lapali po vzduchu a třásli se už po půlhodině práce a jak jim po několika řádných doušcích rumu vjel do žil nový život. Hned nabyli dechu, otřeli si ústa a dali se zase s chutí do práce. A když jsme se žralokem uvízli a museli pracovat až po krk ve vodě za stálých záchvatů zimnice, všiml jsem si, jak dovede při práci pomoci obyčejný výčepní rum.