Chtěla jsem si rozsvítit život

Devatenáctiletá Radka začala pít kvůli smutku. Před pěti lety zkoušela všechno možné: marihuanu, LSD, extázi... Pak přesedlala na alkohol. "Už jsem nevěděla, jak si život rozsvítit, všechno mi připadalo tak šedé a nudné. Možná to bylo také tím, že na gymplu jsme v té době probírali prokleté básníky a mně prostě učaroval způsob, jakým si Arthur Rimbaud rozrušoval vědomí, aby mohl tvořit. Jenže rozdíl mezi mnou a jím byl v tom, že já jsem nenapsala nic." Radka je drobná blondýnka a pochází z prominentní pražské rodiny, její otec je známý výtvarník. I proto se zdráhá zveřejnit své pravé jméno - nechce, aby se "za ni rodiče styděli ještě víc než teď". Začala zanedbávat školu, koníčky, ztrácela kamarádky. Zato v hospodě vydržela tolik, co "dospělý chlap". Když byla po návratu z restaurace hrubá na rodiče, druhý den strávila smutkem a výčitkami. Prospěch si zhoršila z jedniček na trojky, v pololetí jí hrozila jedna čtyřka. Její profesorka si ji jednou po hodině zavolala: "Bojím se o tebe, nemáš nějaké problémy?" Dívka se jí s pláčem svěřila. Byla na dně a občas ji napadaly myšlenky, zda by nebylo nejjednodušší všechno skončit. Profesorka promluvila s rodiči a ti ji přiměli, aby zašla za rodinnou známou - psycholožkou. Lékařka jí napsala antidepresiva, léky, které Radku zklidnily. Poslední rok začala zase chodit řádně do školy a některé kamarádky se k ní vracejí. "Divoké období už mám snad za sebou," říká a oči jí přitom planou odhodláním. "Neříkám, že se alkoholu nedotknu už nikdy, ale chtěla bych třeba jen tak jednou za rok... Protože je to svinstvo, málem jsem kvůli němu přišla o sebe samu."