A poněvadž jsem řekl Scottymu, co si o něm myslím, že se zahodil s tak starým mužem, jako je Francouz Frank, dali jsme se také do hádky a tak jsme i my přispěli k slavnostnímu vzruchu na písčině. A Scotty mi hned sekl s prací a zmizel ještě tě noci a s ním i dvě mé přikrývky. V noci, když piráti ústřic leželi opilí v kajutách, vznášely se škuner i Sob na vysoké vodě a kymácely se na kotevních lanech. člun na lov lososů, stále ještě plný kamení a vody, odpočíval na dně.
Časně zrána jsem zaslechl divoké výkřiky ze Soba a vypotácel jsem se do chladného jitra, kde jsem uviděl divadlo, z kterého si v přístavu tropili smích ještě řadu dní. Krásný lososářský člun ležel na ztvrdlém písku rozmáčknut jako placka a na něm hnízdil škuner Francouze Franka a Sob. Naneštěstí silná dubová příď lososářské lodi prolomila dvě žebra Soba. Stoupající příliv vnikl otvorem a probudil Nelsona, až když se dostal k jeho pryčně do kajuty. Přiložil jsem ruku k dílu, vypumpovali jsme vodu ze Soba a díru jsme vyspravili.
Nelson pak uvařil snídani a při jídle jsme přemýšleli o situaci. Nelson byl celý zničený a já také. Nikdo přece nevyplatí padesát dolarů odměny za tu bědnou haldu trosek pod námi na písku. Nelson měl poraněnou ruku a byl bez posádky. A já měl spálenou hlavní plachtu a byl jsem rovněž bez posádky. „Co bys tak tomu řekl, kdybychom se dali dohromady?“ zeptal se Nelson. „Půjdu s tebou,“ odpověděl jsem. A tak jsem se stal partnerem Mladého Jizvy Nelsona, nejdivočejšího a nejbláznivějšího ze všech námořníků. John Heinhold nám půjčil nějaké peníze na zásobu potravin, naplnili jsme soudky vodou a téhož dne jsme vypluli na lov ústřic.