XI.

Jednou v neděli zrána navštívil mě starý kapitán Spink. Mluvili jsme důvěrně. Právě se vracel ve svém člunu z rybolovu na mrtvém rameni Alamedské zátoky. Když nastal odliv, povšiml si nějakého lana, které bylo uvázáno ke kůlu pod vodou a vedlo až ke dnu. Marně se snažil vytáhnout, co bylo uvázáno na jeho druhém konci. 0 kousek dále na jiném kůlu bylo podobně lano, které vedlo rovněž ke dnu a s nímž rovněž nebylo možno pohnout. To prý bude bezpochyby onen pohřešovaný člun na lov lososů. Když ho vrátíme jeho pravému majiteli, vyděláme si padesát dolarů. Jenže já měl svůj názor na čest mezi zloději a nechtěl jsem s tím nic mít.
Zatím se Francouz Frank pohádal s Whisky Bobem a Nelson byl také nepřítelem Boba. (Chudák Whisky Bob! – člověk neznající falše, dobrosrdečný, šlechetný, od mládí slabý, chabě vychovaný, s neodolatelnou touhou po alkoholu, který se tak dlouho věnoval svému pirátství v zátoce, až jednou nedlouho potom našli jeho tělo poblíže jednoho z doků, kam kleslo plně ran z pušky.) Za hodinu po tom, co jsem odmítl návrh kapitána Sponka, viděl jsem ho, jak pluje dolů po úžině s Nelsonem na palubě Soba. A také Francouz Frank projel kolem na svém škuneru.
Netrvalo dlouho, a už se zase vraceli úžinou, kupodivu bok po boku. Když se blížili k písečně výspě, bylo vidět ponořenou loď na lov lososů, dotýkala se hladiny a byla připevněna lany ke škuneru a k šalupě, aby se nepotopila. Příliv už zpola opadl, a tak zamířili přímo k písčině, kde se usadili v jedné řadě s člunem na lov lososů uprostřed.
A hned nato Hans, jeden z námořníků Francouze Franka, usedl do skifu a rychle vesloval k severnímu břehu. Velký demižon pod zadní plachtou prozrazoval jeho poslání. Nemohli se už ani dočkat chvíle, až oslaví těch padesát dolarů, které si tak lehce vydělali. Tak už to bývá se všemi, kdo holdují Démonu alkoholu. Když je potká šťastná náhoda, pijí. Když je nepotká, pijí v naději, že štěstí přijde. Když jim štěstí nepřeje, píjí, aby zapomněli. Když se setkají s přítelem, pijí. Když se s přítelem pohádají, pijí, a ztratí-li ho, pijí. Když je jejich láska korunována úspěchem, jsou tak šťastni, že musí pít. Když se v lásce zklamou, pijí z opačného důvodu. A když nemají vůbec nic na práci, pak tedy zase pijí a jsou si jisti, že když se dost napijí, začnou se jim prohánět v mozku myšky a hned budou mít co dělat. Když jsou střízliví, chce se jim pít, a když se už jednou napili, chce se jim pít tím víc.
Scottyho a mě, jako dobré kamarády, přizvali ovšem k pitce také. Pomohli jsme jim s těmi padesáti dolary, které ještě nedostali, notně zatočit. Z toho odpoledne, celkem obyčejného letního odpoledne, se stalo nádherně odpoledne, kdy jsme se dostali do růžově nálady. Všichni jsme vykládali a zpívali, řádili a chlubili se a Francouz Frank i Nelson dávali stále pít kolem stolu. Kotvili jsme v dohledu oaklandského pobřeží a hluk našeho řádění vábil přátele. člun za člunem přejížděl úžinou a přistával u písčitě výspy, zatímco Hansovým úkolem bylo veslovat tam i zpět na břeh pro nově zásoby dobrého moku.