A tak se také stalo, že si Soup Kennedy vybral právě tuto chvíli a žádal nazpět svou starou košili, kterou nechal na palubě Soba, když se plavil s Clamem. Když se Nelson hádal s Clamem, stál Soup na Clamově straně. Také předtím něco vypil v krčmě U Ludvíka, takže to byl právě alkohol, kdo ho zavedl na písčinu, aby tam žádal zpět svou starou košili. Rvačka začala už po několika slovech. Chytil se s Nelsonem na palubě Soba a v tě rvačce jen taktak ušel tomu, že mu rozzuřený Frank nerozbil hlavu železnou tyčí, kterou měl v ruce: Rozzuřený proto, že chlap, který má dvě ruce, útočí na chlapa, který má jen jednu. (Jestliže Sob ještě někde brázdí vlny, pak jistě zůstala v jeho pažení z tvrdého dřeva stopa po železně tyči.)
Ale Nelson vytáhl obvázanou prostřelenou ruku z pásky, a zatímco jsme ho drželi, naříkal a sliboval s dychtivostí starého piráta, že Soupovi Kennedymu napráská třeba i jednou rukou. Pustili jsme je tedy na písek. Když se zdálo, že to pro Nelsona dopadne bledě, zasáhli Francouz Frank a s ním i Démon alkohol do rvačky nefér způsobem. Scotty protestoval a čapl Francouze Franka, který zase popadl jeho, svalil se na něho, a tak se zaklesnuti do sebe odvalili po písku asi na dvacet stop. Když jsme je chtěli dostat od sebe, strhlo se mezi námi asi půl tuctu nových rvaček. Nějak jsme je však skončili anebo utopili v alkoholu, zatímco se Nelson a Soup Kennedy stále ještě prali. Co chvíli jsme se k nim vraceli a dávali jim rady, když leželi na písku už tak vyčerpáni, že si ani nemohli zasazovat další rány: „Hoď mu písek do očí!“ A jak si házeli písek do očí, přicházeli znovu trochu k sobě a pak se zase prali, až se časem docela vysílili.
Pokuste si při vší tě špíně, směšnosti a bestialitě představit, co znamenalo pro mne, mladíka ještě ne šestnáctiletého, planoucího po dobrodružstvích, jehož fantazie byla předrážděna vyprávěními o bukanýrech a pirátech, o drancování měst a o bojích vojáků, s představivostí vybičovanou břečkou, kterou jsem vypil, tohle vše zažít! Byl to drsný život v celé své nahotě, divoký a nespoutaný jediný život, jaký mi tehdy můj původ dovolil v tomto čase a prostoru dosáhnout. A víc než to. Byl v tom i příslib, byl v tom i začátek. Z té písčiny vedla cesta Zlatou branou k nesmírným dobrodružstvím širého světa, kde se sváděly bitvy; ne snad kvůli roztrhaným starým košilím nebo ukradeným lodím na lov lososů, nýbrž za vznešeně ideje a romantické cíle.