Druhá fáze cesty k smrti byla cesta pijáků ze zvyku, kteří natáhli bačkory, aniž to někoho zvlášť rušilo. Jakmile se rozstonali – a to třeba sebenepatrnější nemocí, kterou by normální člověk lehce překonal –, hned bývalo po nich. Někdy je prostě našli bez ošetření, mrtvé doma v posteli; jindy jejich těla vytáhli z vody; a někdy vyvázli pouhou náhodou, jako když Bill Kelley vykládal v opilosti náklad a přišel přitom o prst; za jiných okolností mohl právě tak dobře přijít o hlavu.
Zamýšlel jsem se tedy nad tím, co dělám, a došel jsem k názoru, že se dostávám na šikmou plochu. Vzhledem k mému mládí a životní sile vedla až příliš rychle k smrti. A tu zbývala jen jediná cesta, jak se dostat z tohoto hazardního způsobu života, totiž utéci. Lodě na lov tuleňů trávily zimu v zálivu San Franciska, a ve výčepech jsem se stýkal s loďaři, lovci, kormidelníky i veslaři. Seznámil jsem se tu s Petem Holtem, lovcem tuleňů, a dohodl jsem se s ním, že mu budu dělat na člunu veslaře a že se dám najmout na týž škuner jako on. A hned jsem s ním musel vypít asi půl tuctu sklenic a pak podepsat smlouvu.
A tu se pojednou ve mně ozval zas ten starý nepokoj, který můj Démon dočasně uložil ke spánku. život ve výčepech na oaklandském pobřeží mě už nudil a divil jsem se, co jsem vlastně předtím v něm nacházel poutavého. Přitom jsem měl v mozku utkvělou představu cesty k smrti a začal jsem se bát, aby se mi něco nestalo dřív, než přijde den našeho vyplutí, který byl stanoven někdy na leden. žil jsem teď proto opatrněji, měně zhluboka jsem si přihýbal a častěji jsem zacházel domů. Jakmile byla pitka příliš divoká, vědy jsem se raději hned vytratil. Když Nelson začal tropit své šíleně kousky, dovedl jsem se mu vyhnout.
Dne 12. ledna mi bylo sedmnáct a 20. ledna jsem podepsal v přístavním úřadě smlouvu na loď Sophie Sutherland, škuner o třech stěžních, který odplouval na lov tuleňů k japonským břehům. To jsme ovšem zapít museli. Joe Vigy mi vyplatil zálohu, Pete Holt dal nalít a já dal nalít i Joe Vigy dal nalít a i ostatní lovci dali nalít. Tak už to chodívá mezi chlapy a já, kterému bylo právě sedmnáct, já jsem se snad měl odchýlit od zvyklostí těchto skvělých, statných a dospělých mužů?