Jak vidíte, můj Démon mě už otupoval. Dřívější pružiny a ostny ducha ztrácely na své ostrosti. Touha po poznání mě opouštěla. Co záleží na tom, co je na oné straně světa? Nejspíš tam jsou muži i ženy velmi podobní těm mužům a ženám, které jsem poznal. žení se a vdávají a mají právě takové zájmy a zájmečky; a ovšem – také pijí. Ale tato druhá strana světa mi byla příliš daleko, abych se tam šel napít. Mně stačilo zaskočit si jen na roh a tam u Joe Vigyho jsem dostal všecko, co hrdlo ráčilo. I Johnny Heinhold měl stále ještě hospodu U Poslední naděje. A výčepy byly na všech rozích, i mezi nimi.
A jak moje tělo a duše ochabovaly, tak sláblo i našeptávání z oné lepší strany života. Bývalý nepokoj i bývalé touhy usínaly. Vždyť tady v Oaklandu mohu zchátrat a zemřít právě tak dobře jako jinde. A opravdu bych byl zchátral a zemřel a nebylo by to trvalo ani tak dlouho při rychlosti, kterou mě vedl můj Démon, kdyby ovšem celá věc záležela pouze na něm. Poznával jsem, co to je, ztrácet chuť k jídlu. Poznával jsem, co to je, vstávat ráno celý roztřesen se žaludkem jako na vodě, s prsty jakoby ochrnutými, a poznal jsem i pijákovu touhu po sklence ostré whisky, která by ho zase postavila trochu na nohy. (Ach, Démon alkohol je travič kouzelník. Spálený, ochablý a otrávený mozek i tělo naladí zase do téže tóniny týmž jedem, který způsobil jejich ochrnutí.)