Mě zachránilo

jen to, že jsem měl svůj domov a měl jsem tedy ke komu jít. Proplul jsem zálivem do Oaklandu a mezi jiným jsem též zhlédl cestu smrti. Nelson byl mrtev – zastřelili ho, když se v opilosti vzpouzel strážníkům. A jeho druha z této rvačky zavřeli do vězení. Whisky Bob byl mrtev. Starý Cože, Starý Smodge i Bob Smith byli mrtvi. Jiný Smith, ten, co míval za pasem revolvery a co sloužil na lodi Annie, se utopil. Francouz Frank, jak mi řekli, se skrýval někde nahoře na řece a bál se vydat dolů, poněvadž prý něco provedl. Další nosili pruhovaně šaty ve vězení San Quentin nebo ve Folsomu. Velký Alec, Král Řeků, kterého jsem před časem dobře poznal v Benicii a s kterým jsem často za nocí popíjel, zabil dva chlapy a uprchl někam do ciziny. Fitzsimmonsovi, s kterým jsem sloužil u pobřežní hlídky, propíchli odzadu plíce a zemře( vleklou smrtí, když se k poranění přidaly ještě souchotě. A tak to šlo dále po té rušné a frekventované cestě ke hrobu, a pokud jsem je všechny znal, měl je na svědomí můj Démon, s jedinou výjimkou Smithe z paluby lodě Annie.