Už jsem nečítal knihy z knihovny.

Ani s děvčaty jsem se nescházel. Stalo se ze mne pouhé tažně zvíře. Pracoval jsem a jedl a spal a můj duch přitom spal po celý ten čas taky. Všechno to bylo jako těžký sen. Pracoval jsem každý den, i o nedělích, a těšíval se na svůj jediný volný den ke konci měsíce, rozhodnut, že ho proležím v posteli, vyspím se a odpočinu si.
Nejpodivnější na celé tě věci bylo, že jsem se tenkrát ani jednou nenapil a ani jsem si na pití nevzpomněl. A přece jsem věděl, že chlapi při takové dřině vždy téměř bez výjimky pijí. V předchozích letech jsem je vídával, jak pijí, a pil jsem s nimi také. Chyběla mi natolik náklonnost k alkoholu, že mi ani nepřišlo na mysl, že by mi doušek udělal dobře. Uvádím to, abych dokázal, jak jsem byl zcela prost všech predispozic k alkoholismu. Zajímavě na tomto příkladě je, že později, po hezké řádce let, přece jen častě styky s mým Démonem ve mně probudily touhu po alkoholu.
často jsem si všiml, že na mne denní topič nějak podivně zahlíží. Až konečně jednoho dne promluvil. Začal tím, že mě zapřísáhl, abych nikomu nic neřekl. Vrchní ředitel ho totiž varoval; kdyby prý jen slůvko řekl, přijde o práci. Prozradil mi, že v kotelně byl dříve denní a noční pomocný topič, a řekl mi také, jaké měli mzdy. Dělám za třicet dolarů to, za co oni dostávali osmdesát. Říkal, že by mi to pověděl již dříve, kdyby si nebyl jist, že mě ta práce ztrhá a že toho beztak nechám. Je to prý tak: ubíjím se, a pro nic a za nic. Přesvědčoval mě, že pouze snižuji hodnotu práce a obírám dva chlapy o zaměstnání.
Jako pravý a hrdý Američan jsem však práci hned nepoložil. Teď vím, že to ode mne bylo bláhově; chtěl jsem v práci vytrvat tak dlouho, dokud nedokážu vrchnímu řediteli, že se nezhroutím. Pak teprve s tím praštím a on pozná, o jakého chlapíka přišel.
A to vše jsem také poctivě a bláhově udělal. Pracoval jsem tak dlouho, až nastal čas, kdy jsem poslední kolečko s uhlím na noční směnu zavážel již o šesté hodině večer. Pak teprve jsem odešel z učení na elektrotechnika, při kterém jsem podával výkon dvou mužů za mzdu pro chlapce; vrátil jsem se domů a spal, dokud ručičky hodiny neoběhly dokola.
Naštěstí jsem nezůstal při této dřině tak dlouho, aby mi to nějak vážněji ublížilo, ačkoliv jsem řemínky na zápěstí musel nosit ještě po celý rok. Avšak výsledek této pracovní orgie, do níž jsem se tak vrhl, byl ten, že se mi práce zošklivila. Nechtělo se mi prostě pracovat. Již samo pomyšlení na práci ve mně budilo odpor. Nezáleželo mi také na tom, zda se někde uchytím. Takovéhle učení mohlo klidně jít k čertu. Oč lepší bylo toulat se vesele a bezstarostně světem, jak jsem to dělával dříve. A tak jsem se zase vydal na cestu za dobrodružstvím a hleděl se jako tulák probít železnicí na východ.