Ještě jsem však nebyl rozhodnut,

že na cestě životem půjdu se svým Démonem ruku v ruce. čím jsem byl starší, čím jsem měl více úspěchů, čím více peněz jsem vydělával, čím více jsem vládl světu, kterého jsem se zmocnil, tím větší roli hrál alkohol v mém životě. A přece jsem se se svým Démonem stýkal jen tu a tam. Píval jsem jen ve společnosti; když jsem byl sám, nepil jsem vůbec. Někdy jsem se sice dostal ve společnosti do nálady, ale takovou náladičku jsem považoval za mírnou daň, kterou je nutno společnosti zaplatit.
Abych ukázal, jak jsem tehdy ještě svému Démonu odolával, uvedu, že mi ani nepřišlo na mysl, abych ho požádal o pomocnou ruku, když jsem zapadl do bažin zoufalství. Měl jsem svízele v životě i svízele v lásce, o nichž se nezmiňuji ani tady, ani kde jinde ve svém vyprávění. Ale k nim se družily i svízele rozumově povahy a ty jim byly do základů podobně.
Mě životní zkušenosti nebyly právě všední. Prostudoval jsem příliš mnoho reálných věd a žil jsem až příliš reálným životem. V mladické ukvapenosti jsem se dopustil prastaré chyby, že jsem se totiž hnal za pravdou až příliš unáhleně. Strhl jsem z ní její závoje a pohled na ni byl příliš hrozný, než abych jej mohl snést. Zkrátka, ztratil jsem svou nádhernou víru takřka ve vše, kromě v lidskost, a ta lidskost, jež mi zůstala, byla však až příliš obnaženou lidskostí.
Tato vleklá choroba pesimismu je až příliš dobře známa většině z nás, a není proto třeba zabývat se jí podrobněji. Postačí říci, že jsem jí velmi trpěl. Uvažoval jsem chladnokrevně o sebevraždě, tak, jak by asi uvažoval řecký filosof. Bylo mi lito, že příliš mnoho lidí na mně záviselo stravou i přístřeším a že se proto nemohu rozloučit se životem. Ale to byl jen mravní postoj k věci. Ve skutečnosti mě zachránila jediná vidina, která mi zbyla, a tou byl lid.
Věci, pro které jsem bojoval a pro které jsem spálil nejednu svíčku, mě zklamaly. Úspěch – tím jsem pohrdal. Uznání – to bylo jako vyhaslý popel. Společnost – muži a ženy nad kalem a špínou přístavů a palub; hrozil jsem se jejich protivně duševní prostřednosti. Láska k ženě – ta byla jako vše ostatní. Peníze – mohl jsem spát jen v jedné posteli a nač bych potřeboval příjem na sto řízků denně, když jsem stejně mohl sníst jen jeden: Umění, kultura – tváří v tvář nevývratným faktickým údajům biologie byly takové věci směšně a ti, kdo se jimi zabývali, ještě směšnější.