prace

Práci jsem dostal na venkově v Belmontskě akademii, v její malé, dokonale zařízeně parní prádelně. Všechnu práci jsem dělal ještě s jedním chlapíkem; třídili jsme, prali a žehlili bílé košile, límce a manžety a ženám profesorů jsme prali jemně prádlo. Pracovali jsme jako Lvi, zvláště když nastalo léto a chlapci v akademii začali chodit v plátěných kalhotách. Takové kalhoty vyžehlit, to trvá strašně dlouho. A kolik párů jich tu bývalo. Potili jsme se po dlouhé parně týdny, a práce nebylo konce, a nejednu noc, kdy studenti chrápali v posteli, jsem dřel se svým kamarádem při elektrickém osvětlení u mandlu nebo u žehlicího prkna.
Hodiny se vlekly, práce byla namáhavá, přestože jsme už byli mistry v umění, jak se vyvarovat zbytečných pohybů. Měsíčně jsem dostával třicet dolarů a stravu – tedy o něco víc než při zavážení uhlí nebo v konzervárně, aspoň co se stravy týkalo. Mého zaměstnavatele to moc nestálo, jedli jsme totiž v kuchyni – ale pro mne to znamenalo úsporu dvaceti dolarů měsíčně. Moje síla, jež s léty vzrůstala, zvýšená obratnost i vše, čemu jsem se naučil z knih, zvýšily mi tedy plat jen o těch dvacet dolarů. Podle rychlosti tohoto růstu platu jsem usoudil, že se ještě před smrtí stanu nočním hlídačem s platem šedesáti dolarů, nebo i strážníkem, který si přijde na plných sto dolarů i s vedlejšími příjmy.
Se svým společníkem jsem se během týdne pustit vždy tak horlivě do práce, že v sobotu večer z nás byly pouhé trosky. Shledal jsem, že mým údělem je znovu zvířecká dřina, známá mně už ostatně z dřívějška, a že dřu denně víc hodin, než dřou koně, a že přemýšlím rovněž víc než oni. Ke knihám jsem se nedostal. Donesl jsem si jich do prádelny celý kufr, ale brzy jsem zjistil, že je nemohu číst. Jak jsem se o to pokusil, hned jsem usínal. A i když se mi podařilo udržet víčka nad několika stránkami otevřená, nepamatoval jsem si, co čtu. Vzdal jsem se pokusů studovat něco obtížnějšího, práva, národní hospodářství, biologii, a pokusil jsem se o něco lehčího, o historii. Ale také jsem usnul. Zkusil jsem to s beletrií. Usnul jsem. A když jsem nakonec usnul i nad poutavým románem, vzdal jsem se čtení nadobro. Za celý čas, co jsem strávil v prádelně, jsem nedokázal přečíst jedinou knihu.