úspěch

Když jsem začal mít literární úspěch, zvýšil se také můj životní standard a rozšířil se i můj obzor. Určil jsem si, že denně napíšu i přepíšu na stroji tisíc slov, a to i v neděli a o svátcích. I dále jsem pilně studoval, ne však již tak pilně jako dříve. Dopřával jsem si pět a půl hodiny skutečného spánku. Tu půlhodinku jsem si přidal, protože jsem musel. Finanční úspěch mi také dovolil více času pro tělesně zotavení. Jezdil jsem víc na kole, hlavně proto, že teď nebylo neustále v zastavárně, boxoval jsem i šermoval, chodil jsem po rukou, skákal do výšky i do dálky, střílel jsem, házel oštěpem a plaval. A seznal jsem, že tělesná námaha vyžaduje více spánku než námaha duševní. Někdy, když jsem byl tělesně velmi unaven, jsem spával šest hodin a někdy, po zvlášť těžké námaze, dokonce i plných sedm. Avšak takové orgie spánku nebývaly častě. Bylo tu příliš mnoho věcí, kterým jsem se chtěl naučit, a příliš mnoho práce, že jsem si až vyčítal těch sedm hodin spánku. A žehnal jsem tomu člověku, který vynašel budík.
A stále jsem ještě netoužil po pití. Měl jsem příliš mnoho vznešených myšlenek a žil jsem ve vyšších sférách. Byl jsem socialista, chtěl jsem spasit svět a alkohol mi nemohl dát to nadšení, jaké mi dávaly moje myšlenky a ideály. Můj hlas díky mým literárním úspěchům nabýval stále na váze – aspoň jsem se tak domníval. Ať je tomu jak chce, moje literární sláva ke mně vábila tolik obecenstva, kolik by ho nikdy nebyla dokázala přivést má proslulost jako řečníka. Zvali mě do různých klubů i do všelijakých organizací, abych tam hlásal své názory. Bil jsem se za dobrou věc a stále jsem studoval i psal a stále jsem měl mnoho práce.
Až do tě doby jsem měl jen velmi úzký kruh přátel. Ale teď jsem se už dostal do společnosti. Zvali mě hlavně na obědy a poznal jsem mnoho přátel i známých, jejichž finanční situace byla daleko příznivější než moje. A mnozí z nich pili. Pili ve svých vlastních domech a zvali mě, abych se s nimi napil. Ale žádný z nich nebyl opilec. Pili mírně a já jsem s nimi pil také mírně, na důkaz přátelství, abych je neurazil. Nestál jsem o to a bylo mi celkem lhostejno, zda se při návštěvách pilo či nepilo, dojem, který to ve mně zanechalo, byl tak slabý, že se ani nepamatuji, kde jsem tenkrát vypil svůj první koktejl nebo skotskou bowli.
Měl jsem přece už svůj vlastní domov. A když člověka lidé pozvou, je přirozeně, že je pozve také. V tom se přece jeví vyšší životní standard. A když mě hostili jinde, nedalo se nic jiného dělat než je pohostit také. Pořídil jsem si proto zásobu piva a whisky i stolního klaretu. A od tě doby už nikdy nebyl můj dům špatně zásoben.
A stále ještě i v této době jsem ani trochu nestál o společnost svého Démona. Pil jsem, když pili druzí, a to ještě jen ze společenských ohledů. A byl jsem tak málo vybíravý, že jsem pil vždy to, co pili oni. Když se rozhodli pro whisky, pil jsem také whisky. Když se rozhodli pro zázvorově pivo nebo pro sarsaparillu, pil jsem zázvorově pivo nebo sarsaparillu s nimi. A když nepřišla žádná návštěva, pak jsem nepil nic. Karafy whisky byly stále v pokoji, kde jsem psával, a po měsíce a roky mne ani nenapadlo, abych se napil, když jsem byl sám.
Když jsem byl pozván někam na oběd, pozoroval jsem, jak příjemně a mile hřeje sklenka koktejlu před jídlem. Zdálo se mi, že je to velmi vhodná a lahodná věc. A přece jsem tak málo po ní toužil, že přes mou čilost a životní elán mi nikdy ani nenapadlo, abych si ji vypil, když jsem obědval sám.