Stále jsem nemohl dostat práci. A přece jsem byl na trhu práce výhodnou koupí. Bylo mi dvaadvacet let, bez šatů jsem vážil sto pětašedesát liber a každá z nich byla uvyklá dřině; poslední stopy svrabu zmizely, když jsem začal jíst syrově brambory. Ucházel jsem se o jakékoliv místo. Chtěl jsem stát jako model v uměleckém ateliéru, ale až příliš mnoho pěkně urostlých mladíků bylo bez práce. Odpovídal jsem na inzeráty stárnoucích nemocných, kteří hledali společníka. A bezmála jsem se stal obchodním cestujícím se šicími stroji, jen tak na provizi bez pevného platu. Ale chudáci si nekupují šicí stroje v těžkých dobách, a tak jsem i toho musel zanechat.