Po několika hodinách, v záři pohasínajícího slunce a v místech, kde řeky Sacramento a San Joaquin mísí své kalně vody, jsem projel Newyorským zálivem, přeletěl po hladké, zemí sevřeně vodě za černý démant, pak ještě hlouběji do řeky San Joaquin a k říčce Antiochii, kde jsem už trochu vystřízlivělý a notně hladový přistál u boku velké lodě na přepravu brambor, která mi byla nějak povědomá. A opravdu, byli tam staří přátelé a ti mi hned upekli černělo okouna na olivovém oleji. Pak bylo maso dušené po námořnicku, s jemnou česnekovou příchutí, křupavý italský chléb bez másla, a to vše jsme zalévali pintovými džbánky hustého červeného vína.
Můj člun byl plný vody, ale na šalupě mi přichystali v útulně kajutě suché pokrývky a suché lůžko; pak jsme leželi, pokuřovali a vyprávěli si o starých časech a nad hlavou nám hvízdal vítr mezi ráhny a napjatě plachetní provazce bubnovaly o stožár.