Co se týče

nervového systému, který je vůči alkoholu nejcitlivější, je určování škod obtížnější než u jiných orgánů. Z hrubých příznaků porušení nervové činnosti sem patří třes prstů, noční pocení, nespavost, celková dráždivost, slabost, malátnost a bolesti hlavy. Jinými příznaky jsou tzv. okénka - piják nemá vzpomínky na určité období proběhlé opilosti. Mezi další poruchy nervové soustavy, ke kterým dochází pod vlivem nadměrné konzumace alkoholu, patří oslabení paměti. V pokročilejších stadiích závislosti na alkoholu dochází k zánětům nervů, které se mohou ohlašovat mravenčením v končetinách, křečemi v lýtkách, jejich bolestmi až necitlivostí.

Vlivem

velkého množství tekutiny nacházíme často u pijáků piva nebo vína i změny na srdci, které je zbytnělé; přitom nejde o zvětšení ve smyslu přizpůsobení se větší námaze, ale spíše o ztučnění. Při takovém stavu se pijáci zadýchávají a nesnášejí větší námahu tak dobře jako dříve. Srdeční sval musí vykonat daleko více práce, když je zatížen tolika půllitry piva a současně přiotráven alkoholem.

Funkci

jater můžeme vyšetřovat trojím způsobem. Nejprve zevním vyšetřením, jímž zjistíme, že játra, která jsou hmatatelná pod pravým žeberním obloukem, bývají zvětšená o šíři dvou i více prstů a současně jsou i citlivá. Jistotu o skutečném stavu jater každého pijáka nebo závislého na alkoholu lze získat jaterní punkcí, při níž se odebere malý kus jaterní tkáně, který se může vyšetřit mikroskopicky. Toto vyšetření jako jediné ze všech přináší jistotu o stavu jaterní tkáně člověka závislého na alkoholu.

Těžší

abuzéři trpí často vředovou nemocí; často se u pacientů, kteří mají potíže s nadměrným pitím alkoholu, setkáváme s operací žaludku. V tomto případě není vinen vždy výhradně jen alkohol, u vředové nemoci se jistě připojuje i porucha nervového systému, ale pití alkoholu celý průběh nemoci pochopitelně jen zhorší. Přitom je paradoxní, že potíže spojené s žaludečním vředem pijáci často a s oblibou "léčí" právě sklenkou alkoholu, po které jejich subjektivní potíže na čas zmizí.

Složení

žaludečních šťáv souvisí pak s větším nebo menším poškozením sliznice a má pochopitelně velký význam při trávení a při využívání potravy. Piják je často v situaci, že dobře ví, že si dopřává, ale že neumí spotřebované, třeba hodnotné jídlo využít ve prospěch svého organismu. Porucha trávení vede později i ke změně chuti a jídelního lístku a nakonec k nechutenství provázenému zácpou, průjmy a někdy obojím.

3. Poškození organismu

Nelze nikdy odhadnout, kolik kdo může pít, aby mu to nic "neudělalo". Spíše platí: Nezáleží ani tak na tom, kolik kdo vypije, jako spíše na tom, "co mu to udělá".
Všimneme si nejdříve, jaké škody způsobuje alkohol na trávicím ústrojí. Zde dochází jak ke změnám na žaludeční a střevní sliznici, tak i ke změnám složení žaludečních šťáv. Dnes vyšetřujeme spíše gastroskopicky než rentgenologicky, tzn. vyšetřujeme sliznici přímo malým zrcátkem a popřípadě malý kousek sliznice kontrolujeme mikroskopickým vyšetřením.

Vnější

projevy opilosti se mohou totiž za určitých okolností (např. úlekem při dopravní nehodě) náhle a alespoň na krátkou dobu změnit a člověk jako najednou "vystřízlivěl". Naproti tomu není znám žádný prostředek, který by výrazněji ovlivnil hladinu alkoholu v krvi. Z tohoto důvodu je také Widmarkova zkouška na určení koncentrace alkoholu v krvi potřebným důkazem při zjišťování i hodnocení stupně opilosti člověka pro potřebu soudního řízení.

V prvním

stadiu opilosti dosahuje koncentrace alkoholu v krvi 1 - 1,5 o/oo, v druhém stadiu 1,5 - 3 o/oo a ve třetím stadiu dosahuje koncentrace 3 i 4 o/oo.
Stupeň opilosti, jak již bylo uvedeno, je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, jako je porucha chůze, porucha rovnováhy, jednak obsahem alkoholu v krvi, přičemž 100% shodu projevů vnějších a vnitřních vykazují teprve hladiny nad 2 o/oo alkoholu.

Při

těžké akutní otravě alkoholem (třetí stadium opilosti) se dostavuje již únava, spavost, často zvracení. Obličej ztrácí svoji červeň a bledne. Při velkých dávkách alkoholu se opilost podobá narkóze: dochází k úplnému bezvědomí, necitlivosti a mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, tep měkký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířené, na světlo nereagují. Někdy je člověk zmatený, blouzní, zmítá s sebou a tropí povyk. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci může zemřít i následkem ochrnutí tzv. dýchacího centra v prodloužené míše.

V dalším

průběhu opilosti (druhé stadium opilosti) se pijící člověk stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá o své okolí. Jeho chování a jednání je impulsivní, nepromyšlené. Takoví lidé již postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich obličej rudne, tep stoupá nad 100 tepů za minutu. Pohyby jsou neuspořádané, opilý snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá, vidí dvojitě.

V počátcích

alkoholického opojení (první stadium opilosti) vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to projevuje i navenek veselým výrazem obličeje, živou mimikou, výřečností a smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní těžkosti. A právě tento stav, v němž se lidé cítí znamenitými a schopnými, je často nejsilnějším popudem, že člověk sahá po alkoholu a považuje alkohol za útěchu ve štěstí i neštěstí.

Pomocí

výpočetní tomografie(5 se podařilo prokázat, že 46% mužů ve stáří 20 - 29 let (abuzérů a závislých) má výrazné nálezy poškození mozkových buněk. S věkem a délkou abúzu se poškození zvyšuje, přičemž postihuje nejvíce čelní oblasti mozkové kůry. Poškození však není zdaleka úměrné stupni snížení intelektu. Při důsledné abstinenci od alkoholu je tato atrofie(6 do značné míry vratná.

Čím složitější

je výkon, tím nižší je hranice pro toxický účinek alkoholu. Při požití alkoholu je zpomalena schopnost učení. Např. v počítání je spíše ovlivněna přesnost než rychlost. Materiál naučený pod vlivem alkoholu je obtížné si vybavit ve střízlivosti, ale lépe po novém napití. Dlouhodobý abúzus(4 alkoholu se záporně projevuje zejména při řešení problémů, ověřování domněnek a při rychlém zpracování nových informací. Naproti tomu na úkoly založené jen na opakování dříve dobře naučených znalostí nemá alkohol tak příliž záporný vliv.

Pro rychlý odhad

hladiny alkoholu v krvi zhruba platí, že u muže průměrné hmotnosti(3 jsou po vypití jednoho půllitru desetistupňového piva asi 0,3 o/oo alkoholu v krvi. Po vypití půllitru dvanáctistupňového piva nebo 0,5 dl lihoviny nebo 2 dl vína asi 0,4 o/oo alkoholu v krvi. Dávky alkoholu, při kterých není překročena koncentrace 0,6 - 0,8 o/oo alkoholu v krvi, vyvolávají v psychice člověka většinou žádoucí, příjemné účinky, kdežto dávky způsobující koncentraci alkoholu nad 0,8 o/oo zpravidla způsobují pravý opak, tj. účinky nežádoucí. Tam, kde jde o vysoké nároky na rovnováhu a koordinaci u člověka, např. u letců, může se porucha rovnováhy a koordinace okohybných svalů projevit již při malých dávkách alkoholu (po 0,3 l desetistupňového piva).

Od té doby,

kdy člověk hledá v alkoholickém nápoji zdroj euforie, tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního napětí, zapomnění ap., začíná kratší, delší či dlouhá cesta, během níž se z nevinného pijáka může vyvinout a někdy se skutečně vyvíjí těžký, často i tragicky končící člověk závislý na alkoholu.
Je třeba vědět, že ne každý, kdo začíná dnes pít s mírou, bude tak pít vždy a natrvalo. A co je horší, nevíme nikdy, kdo to bude a kdy to bude.

Pijákům nestačí alkoholické nápoje ani jako zdroj tekutiny,

ani je neuspokojuje jen jejich chuť. Žádají si již účinků alkoholu obsaženého v nápoji, žádají si alkoholickou euforii(2. Takového pocitu euforie lze dosáhnout nejrůznějším způsobem, ovšem nejlepším je ten, kdy tzv. pravé euforie dosahujeme přirozenou cestou spojenou s menší nebo větší námahou. Je však mnoho lidí, kteří zjistí, že pocity pravé euforie jsou spojeny s příliš velkou námahou, s osobním nepohodlím, a objeví, že totéž rozpoložení mysli jim přinese přiměřená hladina alkoholu v jejich krevním oběhu. Zkonzumují tedy alkoholický nápoj ne pro ukojení žízně, ale především proto, aby pod vlivem alkoholu - drogy - pocítili euforii, o které se domnívají, že je bez jakéhokoli rizika. Musíme ji však po právu nazvat nepravou euforií.

dal

Takový konzument nápoj vypije, uspokojí svou chuť, ale protože požil kolem 7 - 10 g alkoholu, který zdravá játra umí rozložit ještě během vstřebávání, tj. během jedné hodiny, alkohol se v krvi prakticky neobjeví a neovlivní tedy nervovou činnost. Do kategorie konzumentů patří malé procento mužů, značné procento žen a bohužel také velké procento naší mládeže, která by ovšem měla zůstat alespoň do osmnácti let ve skupině abstinentů. Mnozí členové skupiny konzumentů se dostávají nejdříve občas a nakonec definitivně do skupiny následující, do skupiny pijáků.

..

V tomto věku v největším počtu případů totiž končí i abstinence dětí, protože na základě iniciativy některého konzumenta nebo pijáka v rodině okusí dítě nejdříve pivo, později víno apod. Začíná tak dříve či později se systematickým chuťovým nácvikem na tyto nápoje.
Většina z nás se už v dětství či v mladistvém věku a méně už v dospělosti zařadí do velké rodiny konzumentů, kteří od alkoholického nápoje chtějí opravdu jen tekutinu a chuť a až na nějakou zanedbatelnou vyjímku ani vlastně nevědí, jaké účinky na nervový systém má alkohol obsažený v nápoji. Tedy dospělý konzument pije vhodný alkoholický nápoj ve vhodném množství a ve vhodném množství a ve vhodném věku. Konkrétně jde o třetinku desetistupňového piva nebo jeden decilitr vína po práci a po jídle, o " vylepšení " chuti čaje několika gramy rumu.

Abstinenti

Abstinenti umějí uhasit žízeň i uspokojit svou chuť kteroukoli tekutinou, v níž není žádný alkohol, protože požití této drogy v sebemenším množství odmítají, ať už je k tomu vede
jakýkoli důvod. Pokud jde o zařazení někoho mezi abstinenty, lze říci, že je to titul sice znevažovaný, mnohými posmívaný, ale podle medicínských směrnic těžko dosažitelný. Abstinentem můžeme totiž nazvat jen člověka, který nepožil alkoholický nápoj v jakékoli formě a množství po dobu alespoň tří let. Dá se předpokládat, že důsledných abstinentů je málo a pokud jsou, vyskytují se nejčastěji mezi dětmi do věku pěti až šesti let.

Tato běžná situace je nebezpečná, jedná-li se například o řidiče. Je pochopitelné, že řidič potřebuje nahradit úbytek vypocené tekutiny, když má za sebou několik hodin jízdy v horkém létě. Jestliže však zůstane věrný chuťovým návykům a nahradí ztracenou tekutinu pivem, nemůže se vyhnout účinku alkoholu jako drogy, neboť alkohol je obsažen i v nejslabším pivu.
Lidi, kteří požívají alkoholické nápoje, můžeme rozdělit do čtyř skupin podle toho, co od těchto nápojů žádají: do skupiny abstinentů, konzumentů, pijáků a do skupiny osob závislých na alkoholu.

2

Chce-li někdo z nás uhasit žízeň, může svobodně volit mezi vodou, minerálkou, limonádou nebo pivem. Protože však volba tekutiny se váže na její určitou chuť, sáhne člověk v takovém případě nejspíše po tom, co dlouhá léta chuťově trénoval, tj. po půllitru piva. Takový chuťový návyk na pivo všemožně usnadňovaly nejrůznější okolnosti (cena, propagace), zatímco chuťový návyk na minerálku byl a je ztěžován jejím nedostatkem.

1. Co je to alkohol

Alkohol - etanol - C2H5OH - je jednoduchá a malá molekula, která vzniká kvašením cukrů. Podle současných poznatků patří mezi psychotropní látky(1. Vře při 77°C a tuhne při -117°C. Má řadu pozoruhodných vlastností, mimo jiné, že kvasinky, které umožnily jeho vznik, nechá žít asi jen do koncetrace 14% alkoholu. Vyšší koncentrací kvasinky hubí.
Při pití alkoholických nápojů si někteří lidé neuvědumují, že neukájí pouze žízeň nápojem, který jim chuťově vyhovuje, ale že si i pěstují tím návyk na větší nebo menší pravidelnou konzumaci alkoholu.

pivo s bobkem

"Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít" - to se zpívá ve staré české písničce. A nejen písnička chválí bedrník. Toto příjemné zelené koření nejvíce miloval v "zelené omáčce" i velký Goethe.
Bedrníkové listy mají nasládlou, lehce tříslovitou chuť. Podporují trávení, upravují zažívací poruchy. Obsahují silice, vlákninu, sacharidy, pektiny, saponiny, mnoho minerálních látek, hlavně draslík a vápník, vitamíny C, B i karoteny aj. Nejvíce opěvován ve staročeské kuchyni byl bedrník obecný - (Pimpinella saxifraga) - byl u našich předků velice oblíben. Dostal se i do národních písniček a sládkové jeho listy přidávali do piva pro říznější chuť. Z mladých listů se připravuje salát. Kořen obsahuje silici, kumariny a třísloviny.

tvrda jatra

Játra jsou hlavním detoxikačním orgánem v lidském těle, také odbourávání alkoholu probíhá v rozhodující míře v játrech. Alkohol je zde oxidován na acetaldehyd. Je spalován konstantní rychlostí 0,l g čistého alkoholu na 1 kg tělesné hmotnosti za 1 hodinu. Průměrný 70 kg vážící muž je tedy schopen odbourat 7 g alkoholu za hodinu. Hladina alkoholu v krvi klesá rychlostí 0,1-0,2 promile za hodinu. Vstřebávání alkoholu je mnohem rychlejší než jeho odbourávání, proto může být lehce dosaženo jedovatých či dokonce smrtelných koncentrací. Působením alkoholu dochází v játrech k řadě změn. Jedná se např. o poruchy látkové přeměny tuků, cukrů a kyseliny močové. Následně dochází ke zvýšenému ukládání tuků v játrech a poškozování jaterních buněk.

vinna terapie

O blahodárných účincích červeného vína toho bylo zjištěno již mnoho, nyní ale odborníci přišli s tím, že nejen jeho konzumace, ale také vnější použití působí na tělo přímo božsky. Stále více se o tom přesvědčují v salónech krásy v Buenos Aires, kam míří v posledních týdnech stovky lidí na takzvanou vinnou terapii."Všichni jsou posedlí vinnou terapií. Červené víno totiž blahodárně působí třeba na kůži na břichu nebo na ňadra, která vypíná a zpevňuje," uvedl expert na vinnou terapii Diego Barberan listu Las Ultimas Noticias.