druhy sociálních definicí alkoholu:
A abstinenční (alkohol ohrožuje základní normy a hodnoty)
B rituální (konzumace alkoholu spjatá s obřady)
C konviviální neboli sdružovací (pití symbolizuje společenskou solidaritu)
D utilitární (pití jako "lék")
Sociální izolace, setrvávání v rodinném pseudospolečenství a posílená pasivita představuje únik do závislosti. Podle Jonese se děti z rodin alkoholiků daleko častěji stávají alkoholiky a alkoholismus se udržuje i v několika generacích. Jedinec má dvojnásobně větší vyhlídky stát se alkoholikem, žije-li ve městě než na venkově (i když nebyla zjištěna žádná souvislost s velikostí města). Je třeba zdůraznit, že čím vyšší je počet normálních konzumentů alkoholu, tím vyšší je procento z nich se rekrutujících závislých.
Alkoholismus ovlivňuje mnohem více muže než ženy. Vrchol tohoto jevu se nachází okolo 47 let. Rostoucí závislost na alkoholu u žen se stává celospolečenským a celosvětovým problémem. Poměr žen a mužů se závislostí na alkoholu se začíná nebezpečně vyrovnávat, a to především v průmyslově vyspělých státech.

Mezi nejvýznamnější sociologicky orientované výkladové teorie alkoholismu patří sociokulturní model a výklady opírající se o teorii deviace. V sociokulturním modelu jsou rozsah a typ pití i alkoholismus ve společnosti určovány strukturou sociálních norem a tzv. sociální definicí alkoholu. Klasickou prací je studie R. K. Balese z roku 1946, podle které každá kultura ovlivňuje stupeň a rozšíření pijáctví a alkoholismu několika způsoby:
1) sociální strukturou, která může plodit sociální napětí a stres u jedinců
2) postoji ke konzumaci a k intoxikaci, které rozhodují tom, zda se alkohol používá jako prostředek k uvolnění
3) případnými alternativními mechanismy uvolnění napětí

Alkoholismus

Alkoholismus je většinou chápán jako nadměrné či pravidelné pití alkoholu, spojené s nebezpečím získání návykového chování. Tento sociálně patologický jev má velmi neblahý vliv na jedince, rodinu a celou společnost. I přes tuto poměrnou závažnost je společnost ve srovnání s např. drogovou problematikou velmi tolerantní a shovívavá. Alkohol je totiž považován za legální návykovou látku a společně s tabákem je veřejností nejvíce podceňován. Při zkoumání alkoholismu je nutno rozlišovat mezi běžným společensky obvyklým užíváním alkoholu a mezi chronickým alkoholismem. Někteří lidé pijí alkohol jen při společenských příležitostech, jiní ho nepijí vůbec a další skupinou jsou naopak silní pijáci. Světová zdravotnická organizace definuje chronického alkoholika "jako jedince s chronickým onemocněním, které se manifestuje jako narušené chování. Je charakterizováno opakovanou konzumací alkoholických nápojů, která překračuje obvyklou dávku požívání nebo vyhovění společenským zvykům společnosti a projevuje se jako narušování zdraví pijáků nebo jejich ekonomické a sociální funkce". Z této definice vyplývá, že alkoholismus je chápán jako individuální i jako společenský problém.
Příčiny zneužívání alkoholu a závislosti na něm jsou různé: genetické, biologické, psychické a sociální. Novější studie prokazují genetický podíl na vytvoření závislosti na alkoholu, touze po alkoholu a poruchách vědomí během excesů u jedinců z rodin alkoholiků. Některé psychologické teorie tvrdí, že alkoholici jsou nezralé osobnosti, což má původ v úzkém vztahu k matce. Jiní dokazují, že alkoholici jsou sami k sobě příliš shovívaví. Další uvádějí, že mají často sexuální problémy vyvolané slabým pohlavním pudem, impotencí nebo stydlivostí k druhému pohlaví nebo trpí nějakým druhem sexuální deviace. Nadměrné pití alkoholu bývá považováno za vnější projev hlavního sociálního či psychického stavu, který vytváří potřebu alkoholického opojení, potřebu úniku z pocitů méněcennosti, nejistoty, úzkosti nebo deprese - tzv. pití na kuráž.
Alkoholici uvádějí, že alkohol pijí proto, aby jim dobře trávilo, aby měli chuť k jídlu, aby si posílili odvahu, nebyli nervózní, mohli dobře spát a zapomněli na neshody s manželkou či šéfem. V některých případech chtějí být ženy rovné mužům.

Výpočet je proveditelný do 15 hodin, ale již od 10 hodin je lépe k výsledku přistupovat víceméně jako k orientačnímu.

Množství požitého alkoholu se snižuje v závislosti na druhu a množství požitého alkoholu, minimálně však o 10%.Redukční faktor lze pro osoby asthenického typu (hubeňour) zvýšit o 10%, zatímco u piknického typu (tlouštík) až o 10% snížit. Uvedené hranice však nejsou mezní. Vzájemnou kombinací a úpravami výše uvedených vzorců lze provést většinu výpočtů ve fázi postresorpční. Dalším velkým problémem je obsah etanolu v jednotlivých nápojích, naštěstí je téměř na všech alkoholických nápojích uveden obsah alkoholu v objemových procentech. Takto je třeba postupovat i v případě piva.
Ve fázi resorpční je v některých případech (jednorázové požití alkoholu, či ve velmi krátkém časovém úseku) možno provést výpočet hladiny alkoholu lineární interpolací mezi začátkem požívání alkoholu a vrcholem resorpční křivky. V grafech je znázorněno, kdy je možno použít lineární interpolace a kdy ne. Opět nutno postupovat tak, aby vyšetřovaná osoba nebyla poškozena. K alkoholu v moči lze uvést, že ledviny alkohol nekoncentrují a neexistuje zde žádný práh vylučování. Koncentrace alkoholu v moči z ledvinových pánviček odpovídá po přepočtu na poměr vody a sušiny, koncentraci alkoholu v krvi. Ve fázi resorpce alkoholu do krve, tedy v době vzestupu křivky hladiny alkoholu v krvi, je hladina alkoholu v krvi vyšší než hladina alkoholu v moči. Teprve po dosažení difusní rovnováhy dojde k vyrovnání. Vrchol křivky hladiny alkoholu v moči se tak zpozdí za vrcholem křivky hladiny alkoholu v krvi o 10 až 30 minut.
Přepočet hladiny alkoholu v moči na hladinu alkoholu v krvi lze provést se stanovením minimální hladiny alkoholu v krvi a to vzorcem dle Fronentjese a Verburgta:

Doba resorpce je závislá jednak na obsahu žaludku (čím menší naplnění žaludku, tím je rychlejší resorpce) a jednak na koncentraci alkoholu. Při průměrně naplněném žaludku doba resorpce trvá asi jednu a půl hodiny je absorbován všechen požitý alkohol. Po dosažení maxima nastává pomalý, pravidelný pokles průměrně o 0,1 až 0,2 g.kg-1 alkoholu za hodinu. Pomocí těchto údajů je možno vyvrátit tvrzení o údajném množství požitého alkoholu.
Stanovisko společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie k problematice výpočtů koncentrace etanolu v krvi (citace):
Toto stanovisko nemůže postihnout všechny možné varianty této problematiky, jsou uvedeny pouze základní zásady.
1) Výpočet koncentrace etanolu v krvi je nutno považovat za odhad.
2) Při zpětném přepočtu vycházejícím z výsledku stanovení koncentrace etanolu v odebrané krvi je nutno zachovat tyto podmínky:
a) v krvi byla zjištěna koncentrace etanolu nejméně 0,21 g/kg
b) je přesně známý čas odběru
c) v čase, ke kterému je výpočet prováděn , již bylo skončeno vstřebávání etanolu (čas leží na eliminační fázi křivky)
d) zpětný přepočet je možný do 15 ti hodin, nad l5 hodin vyjímečně s upozorněním na značnou nepřesnost
e) Zpětný přepočet je možno provést pouze na základě stanovení dle Pokynů uveřejněných v Soud. Lék., 3, 1998, 43, s. 46
f) Zpětný přepočet na základě koncentrace etanolu v krvi vypočtené ze stanovené koncentrace v moči je možný. Nelze provést zpětný přepočet na základě vyšetření dechovým analyzátorem, protože přepočet koncentrace stanovené ve vydechovaném vzduchu na koncentraci v krvi je nepřesný.
3) Výpočet koncentrace etanolu na základě jeho požití (bilanční výpočet) je možný při znalosti těchto údajů:
a) čas začátku a konce pití
b) druh a objem vypitých alkoholických nápojů
c) tělesná hmotnost a výška obviněného
d) druh, množství a čas požité potravy
4) Distribuční prostor etanolu je 70% hmotnosti muže (r = 0,7) a 60% hmotnosti u ženy (r = 0,6) u normopostavy. U obézních je distribuční prostor menší, u štíhlých větší (dle úvahy znalce).
5) Vstřebávací deficit je vždy 10%, po požití objemné potravy a většího množství piva je větší a může dosáhnout až 30%.
6) Rychlost eliminace etanolu je 0,12 - 0,20 g/kg za hodinu a tato eliminace začíná prakticky okamžitě s počátkem jeho požívání.
7) Při výpočtu je nutné vzít v úvahu všechny varianty, znalci nepřísluší provádět selekci, např. na základě úvah o výhodnosti či nevýhodnosti některých variant pro zúčastněné osoby. Je nutné uvádět minimální a maximální koncentraci, nikoliv průměrnou hodnotu.
8) Výsledek je zaokrouhlován na dvě desetinná místa.
9) Přepočet koncentrace etanolu z vyšetření moče na koncentraci v krvi je pouze orientační, je možné použít vzorce Froentjese a Verbugta. Ten udává minimální koncentraci etanolu v krvi v době odběru moče. Pokud ke stanovení koncentrace v moči byl použit vzorek moče po předchozím úplném vymočení, platí koncentrace v krvi = koncentrace v moči 1,25 za předpokladu, že obě vymočení jsou v eliminační fázi. Stanovená koncentrace v krvi je průměrem za čas mezi úplným vymočením a odběrem vzorku.
10) Jeden lok představuje v průměru 30 ml, izolovaný lok až 50 ml.
11) Při bilančních eventuálně kombinovaných výpočtech je nutné vycházet z údajů výrobce o koncentraci etanolu v alkoholickém nápoji (např. povinně uvedeného na etiketě), bez ohledu na povolenou toleranci plus minus 10%. Při nemožnosti zjistit přesnou koncentraci lze vycházet z průměrných hodnot obsahu etanolu v tzv. 10% pivu 4 obj. % a v tzv. 12% pivu 5 obj. %.
12) Při všech výpočtech je nutno zvažovat možnost, že nebyl v předmětné době ještě veškerý etanol vstřebán. Vstřebávání etanolu do krve je ukončeno při pití koncentrovaných nápojů nalačno do 30 minut, při lehké náplni žaludku do 60 ti minut, při vydatné náplni žaludku do 90 ti minut a nadměrné náplni do 120 ti minut po ukončení pití. Při pití piva jsou uvedeny časy delší o 30 minut. Při výpočtech k času, kdy není veškerý etanol vstřebán, je nutno tuto skutečnost zohlednit. Výpočet je možné provést, např. lineární interpolací.
13) Znalec v oboru zdravotnictví odvětví soudní lékařství, toxikologie se může vyjadřovat k vlivu etanolu v obecné rovině, vliv v resorpční fázi je výrazně vyšší (i dvojnásobný) než ve fázi eliminační.
14) Možnost rozpoznat, že požívaný nápoj obsahuje etanol, závisí na okolnostech. U ovocných šťáv a džusů je rozpoznávána příměs etanolu od 20 obj. %.