Vyhledávací metody

1a) V první řadě zpravidla nastupuje metoda vyhledávací, tj. detekční trubička či dechové analyzátory.
K orientačnímu zjištění ovlivnění alkoholem se používá zkouška dechu detekční trubičkou DETELCOL nyní ALTEST. Na těle trubičky je vyznačena dělící ryska, která určuje hranici 0,8 g.kg-1 alkoholu v krvi u kontrolované osoby.
Vyšetřovaná osoba je vyzvána, aby vydechovaným vzduchem profoukla trubičku obsahující chemické činidlo do měrného sáčku.
Existence látek, schopných oxidovat v dechu, se chemickou reakcí projeví zabarvením činidla do žluta až do zelena. Podle intenzity zabarvení a délky zbarvení sloupce,a to od hranice 0,8 g.kg-1 nebo nad ní, lze orientačně odhadnout množství požitého alkoholu. Přesné kvantitativní zjištění není možné. Tato zkouška není zcela specifická a reakce činidla mohou vyvolat i jiné látky, např. aceton, ovoce, zubní pasty, ústní vody, bonbony.
Jestliže vyšetřovaná osoba tvrdí, že bezprostředně před kontrolou nebo před dopravní nehodou požila některý z uvedených prostředků nebo snědla větší množství ovoce, kompotů, tak je možné provést po 20 minutách opakovanou detekci, kdy je předpoklad, že za tuto dobu se stopový ústní alkohol a jiné těkavé látky z úst odplaví.

Stanovení alkoholu v organismu člověka

Při stanovení hladiny alkoholu v krvi je třeba rozlišovat, pro jaké účely se toto stanovení provádí. Zcela jiné nároky na zjištění alkoholu v organismu jsou v různých profesích. V mnoha případech je rozhodující jednoduchost a rychlost zjištění alkoholu v organismu, byť je toto provedeno na úkor přesnosti - kontrola na silnici, pracovištích a pro diagnostické účely v medicíně.
Opačné požadavky, kde vystupuje především přesnost a jednoznačnost stanovení hladiny, jsou v důkazních řízeních, mající za následek postih vyšetřované osoby (pokuta, správní řízení, rozvázání pracovního poměru, náhrady škod, plnění pojistek a soudní řízení všeho druhu).

Vliv alkoholu na lidský organizmus je možno obecně charakterizovat následovně:
do 0,3 g.kg-1 je tolerována, nemluvíme o podnapilosti
0,4 - 0,5 g.kg-1 vznikají poruchy vestibulárního aparátu a vnímání
0,5 - 1,0 g.kg-1 hovoří se již o podnapilosti, odpovídá 25 - 50 g absolutního alkoholu u člověka vážícího 70 kg
l,0 - 1,5 g.kg-1 mírný stupeň opilosti – 50 - 70 g absolut. alkoholu (excitační stadium alkoholového opojení)
1,5 - 2,0 g.kg-1 100 g absolut. alkoholu
2,0 - 3,0 g.kg-1 těžký stupeň opilosti - 150 g absolut. alkoholu ( u 50 % osob způsobuje stav bezvědomí)
3,0 - 5,0 g.kg-1 absolutní otrava alkoholem - 200 g a více g absolut. alkoholu (např. 0,5 l rumu)
nad 5,0 g.kg-1 smrtelná otrava - toto je hranici orientační a individuální, protože je zde nutno brát v úvahu návyk na požívání alkoholu

Vylučování alkoholu z organismu

Alkohol se vylučuje z organismu z 90 až 95% oxidací v procesu látkové přeměny, 5 až 10% se vylučuje v nezměněné formě, dechem asi 4 až 7%, močí 1 až 3%. Vylučování alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné.
Oxidace alkoholu probíhá asi 60 až 90% v játrech. Prostřednictvím alkoholdehydrogenázy se alkohol mění na acetaldehyd, který je dále metabolizován na kyselinu octovou a acetylkoenzym A. Acetylkoenzym A je pak měněn cestou Krebsova cyklu na oxid uhličitý a vodu. V menší míře, tj. asi l0%, ale i až 40% se alkohol oxiduje systémem kataláz. Oxidace alkoholu touto cestou dovoluje vysvětlit vysokou toleranci některých osob k alkoholu, jak se mnohdy pozoruje u lidí navyklých pití.
Vylučování alkoholu v nezměněné formě, převážně dechem a močí není konstantní. Je to závislé na hladině alkoholu v krvi. Eliminace (celková) alkoholu není konstantní a kolísá v určitých mezích.
Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti těchto systémů.
Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledkem pocitem žízně.
Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím. Závislosti propadá 7 až 10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského prostředí.
Citlivost je dána genetickým polymorfismem lidské jaterní alkoholdehydrogenázy - dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a acetaldehydu v krvi.
Koncentraci alkoholu v krvi 1 g.kg-1 orientačně odpovídá požití asi 1,5 litru desetistupňového piva, nebo 1,25 litru dvanáctistupňového piva, půl litru vína, nebo 1,5 - 1,25 dcl likéru nebo 1 dcl tvrdého alkoholu a zde je nutno opět závislost na hmotnosti a pohlaví vyšetřované osoby.

Zanedbatelný není ani momentální fyzický a psychický stav. Silné nervové vypětí a únava zpomaluje resorpci pro snížení žaludeční motoriky až pylorospasmus. Rovněž u osob nenavyklých pití, nebo když je pito proti vůli, je resorpce pomalejší.
Fyzická námaha naopak urychluje resorpci paralelně se zvyšováním metabolismu. Je zde také nutno brát v úvahu chorobné stavy zažívacího traktu.
Rychlost vstřebávání je zde mimo faktorů ovlivňujících resorpci nalačno závislá především na době, množství a druhu jídla. Množství potravy požité před pitím je třeba vztahovat k množství vypitého alkoholu. Vypije-li se malé množství alkoholického nápoje, třeba i koncentrátu po objemném jídle, dojde k obzvláště k významnému zpomalení resorpce. Malé kvantum alkoholu se v žaludečním obsahu „utopí“.
Kvalita jídla požitého před pitím rovněž ovlivňuje rychlost resorpce. Při smíšené potravě bohaté na bílkoviny a tuky je resorpce zpomalena výrazněji, než při potravě složené převážně z uhlovodanů.
Resorpce probíhá v podstatě exponenciálně. Zpočátku je pomalejší, přechodem alkoholu do dvanáctníku a tenkého střeva se zrychluje a při vrcholu resorpční křivky se opět zpomaluje pro snížení difúzního napětí. V okamžiku, kdy dosáhne křivka hladiny alkoholu v krvi vrcholu, tak není ještě resorpce alkoholu ze zažívacího traktu do krve ukončena, a to ani při jednorázovém pití. V této době, kdy je ještě koncentrace alkoholu v zažívacím ústrojí vyšší než koncentrace alkoholu v krvi, resorpce alkoholu do krve stále pokračuje. Vrchol křivky jen ukazuje, že došlo k rovnováze mezi invazí alkoholu ze zažívacího traktu do krve na jedné straně, a jeho pronikáním z krve dále do organismu a eliminaci na straně druhé.

Poraněnou kůží proniká alkohol rychle do krve a při ošetření větších ploch zraněné kůže alkoholickým roztokem může zakrátko dojít i k významnému zvýšení hladiny alkoholu v krvi. Ze zažívacího traktu je resorpce alkoholu nejčastější.
Resorpce alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu vstřebané ústní sliznicí však zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu v krvi nedojde, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu. Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, tj. celých 80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Rychlost resorpce alkoholu do krve a do organismu závisí především na difúzním spádu a na velikosti plochy zažívacího traktu, z níž může resorbovat.
Resorpce začíná v okamžiku požití alkoholického nápoje. Rychlost resorpce mohou někdy značně ovlivnit i jiné látky obsažené v alkoholickém nápoji. Kysličník uhličitý urychluje resorpci tím, že vyvolává ve stěně žaludku vasodilataci. Aromatické látky a hořčiny rovněž vedou ke zvýšenému prokrvení sliznic a tím urychlují resorpci. Cukry vstřebávání zpomalují. Alkohol ze sladových a silně oslazených nápojů se tedy oproti čistým nápojům stejné koncentrace resorbuje pomaleji. Vliv má také teplota nápoje. Vyšší teplota nad 18 °C působí na resorpci příznivě, teplota nižší než 8 °C vstřebávání zpomaluje.

Resorpce alkoholu do organismu

Metabolismus - resorpce alkoholu do organismu probíhá prostou difúzí. Optimálním předpokladem pro jeho resorpci, která je možná všemi cestami, je jeho rozpustnost ve vodě. Resorpce alkoholu vdechováním par, třeba ve vinných sklepích či skladech alkoholických nápojů, nemá praktický význam. Koncentrace alkoholových par ve vzduchu nedosáhne ani v takovém prostředí úrovně, aby dechem vstřebávaný alkohol nestačil současně z organismu eliminovat.
Stejně je tomu při resorpci alkoholu neporušenou kůží dospělého člověka. U malých dětí však prostupuje alkohol kůží snáze a při jeho dlouhodobé aplikaci na velké plochy, třeba v obkladech, došlo již k těžkým intoxikacím.