Výpočty hladiny alkoholu

Výsledek laboratoře prezentuje hladinu etanolu v krvi v době odběru krve. Ke zjištění hladiny v době dopravní nehody, či jiného skutku, je třeba provést zpětný propočet na základě resorpční křivky, udávající hladinu alkoholu v krvi v závislosti na čase. Cílem je zjistit hladinu a jí odpovídající stupeň ovlivnění v době páchání činu, případně pravdivosti výpovědi - obvykle v případě požití alkoholu až po spáchání činu.
Za základ výpočtu hladiny alkoholu v krvi je možno použít pouze spolehlivě zjištěnou hladinu alkoholu v krvi. Propočet se provádí podle Widmarkova vzorce:

Výpočty hladin alkoholu v krvi se provádí dle zjednodušeného modelu, jež se snaží eliminovat různé anomálie a tak výpočty jsou vedeny tak, aby vyšetřovanou osobu zvýhodňovaly.Pokles hladiny alkoholu v krvi za jednu hodinu se označuje jako faktor b (beta) za hodinu. U zdravého člověka se pohybuje v rozmezí 0,12 až 0,20 g.kg-1 při hladinách alkoholu v krvi nad 2 g.kg-1 dosahuje hodnot až 0,24 g.kg-1. Fyzická námaha nemá na zvýšení eliminace podstatný vliv. Rychlost eliminace rovněž podstatnou měrou neovlivňují farmaka, kofein či jiné tzv. „zázračné pilulky“.
Zpětný výpočet hladiny se provede připočtením eliminovaného alkoholu z těla za dotyčný časový úsek.

6. Odesílání výsledků žadateli se děje doporučenou poštou, eventuálně osobně proti podpisu oprávněným osobám.
7. Informace o výsledku vyšetření podává vedoucí laboratoře pouze oprávněnému žadateli uvedenému v žádosti protokolu o lékařském vyšetření.
Kromě těchto uvedených metod existuje řada dalších. Z biologických metod je možno jmenovat metodu ADH, kde jde v podstatě o enzymatické určení alkoholu v krvi katalytickou oxidací etylalkoholu na acetaldehyd pomocí alkoholdehydrogenázy (ADH). Tato metoda je v různých modifikacích základem metodik stanovení etanolu v analyzátorech užívaných v laboratořích klinické biochemie.
Přítomnost alkoholu v organismu lze prokázat i vyšetřením jiných tělních tekutin, zejména moči. Přesnost výsledku vyšetření je stejná jako u krve, ovšem následná interpretace takového výsledku se zaměřením na stupeň ovlivnění vyšetřované osoby je značně komplikovaný.
Alkohol lze též prokázat v tkáních nebo tzv. synoviální tekutině v kloubech, např. u mrtvol. Při leteckých nehodách, kde dochází ke značné destrukci těl obětí je stanovení alkoholu často možné jen z tkání.

Mnohdy se setkáváme se starším vyjádřením koncentrace alkoholu v krvi v promilích ‰. Vyjádření koncentrace v promilích odpovídá přímo koncentraci v g.kg-1 (1 ‰ = 1 g.kg-1).
Pro medicínské účely se koncentrace alkoholu v krvi vyjadřuje v mmol.l-1 (též jednotka SI). 1 g.kg-1 = 21,71 mmol.l-1.
Výsledek stanovení se uvádí jako průměrná hodnota ze dvou stanovení specifickou metodou plynové chromatografie. Přípustná laboratorní odchylka jednotlivých stanovení je pro koncentraci etanolu do l,00 g.kg-1 maximálně do 0,10 g.kg-1 absolutně a pro koncentrace od 1,00 g.kg-1 je plus, mínus 5% průměrné hodnoty dvou stanovení.
3. Widmarkova metoda se provádí ve Weyrichově modifikaci podle ÚN 84 3156 s tou vyjímkou, že stanovení se provádí pouze jedenkrát a ponechává se možnost objektivního hodnocení výsledku fotometricky.
4. Výsledek stanovení etanolu se udává vždy pouze jeden, a to průměrná hodnota ze dvou stanovení plynovou chromatografií. Musí být přitom dodrženy požadavky na přípustnou laboratorní odchylku a výsledky stanovení oběma metodami se nesmějí navzájem lišit u koncentrací etanolu do 3,00 g.kg-1 o více než 0,20 g.kg-1 a pro koncentraci etanolu nad 3,00 g.kg-1 o více než 0,30 g.kg-1, pokud nejde o krve hnilobné změněné nebo obsahující jiné těkavé látky.
5. Evidence došlého materiálu se provádí pracovníky alkoholové laboratoře. U poštou doručených zásilek stvrzení přijetí laborantka, u osobně doručených zásilek též kurýr. Doručený materiál se eviduje v „příjmové knize“, kde se zaznamenávají i zjištěné nedostatky vzorků i průvodní dokumentace. Po přijetí je všechen doručený materiál označen evidenčním číslem a uložen v uzamčené chladničce alkoholové laboratoře. Pro případné další vyšetření se materiál uskladňuje při teplotě 0 - 4 °C po dobu 8 týdnů. Protokoly o lékařském vyšetření a dokumenty o analýze se uchovávají minimálně l0 let.

Stanovení

K nejpřesnějším metodám kvantitavního zjištění hladiny alkoholu v krvi patří analytické zkoušky (tj. rozbory) krve, především chemické a fyzikálně-chemické metody.
V současné době se považuje za objektivní stanovení alkoholu v krvi - stanovení pomocí plynové chromatografie, s následnou kontrolou metodou založenou na jiném principu, tj. Widmarkovou metodou, která se provádí v laboratořích specializovaných na tuto problematiku. Výsledná hodnota je průměr z více stanovení.
Metoda plynové chromatografie je založena na principu rozdělení jednotlivých těkavých látek z krve. Její předností je kvalitativně specifické a kvantitativně přesné stanovení koncentrace etanolu. Při stanovení plynovou chromatografií dochází k jednoznačnému rozlišení etanolu od dalších těkavých látek ve zkoumaném vzorku; jako je metanol, sekundární propanol, aceton, acetaldehyd, toluen a dalších látek. Stanovení plynovou chromatografií je do značné míry automatizováno. V moderních laboratořích obsluha přístroje pouze připraví vzorky k analýze do zásobníku a po spuštění přístroje kontroluje výsledky. U výsledku měření je třeba posuzovat shodu jednotlivých analýz a přítomnost jiných látek než etanolu.
Widmarkova zkouška je stále rozšířenou analytickou metodou poměrně velmi přesnou a spolehlivou. Její výhodou je vysoká citlivost a poměrná jednoduchost, která ji řadí mezi rutinní laboratorní úkony. Nevýhodou této zkoušky je její nespecifičnost, protože při Widmarkově zkoušce jsou mezi redukujícími látkami chovajícími se stejně jako etanol i jiné těkavé redukující látky, jako např. aceton, acetaldehyd, éter, benzin a jiné látky.
Stanovení alkoholu v krvi (i jiném biologickém materiálu) musí být ve shodě se závazným stanoviskem, které bylo schváleno výborem České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP ke stanovení alkoholu v biologickém materiálu (citace):
1. Stanovení etanolu v krvi a v ostatním biologickém materiálu se provádí dvěma nezávislými standardizovanými metodami, a to plynovou chromatografií a jinou alternativní metodou, např. Widmarkovou metodou.
2. Stanovení plynovou chromatografiíí musí být specifické. Etanol nesmí mít shodný eluční čas jako látky, které se mohou v krvi vyskytovat jako důsledek choroby, otravy nebo hnilobných procesů.
Ke kalibraci se používají vodné roztoky etanolu. Pro výpočet koncentrace etanolu v krvi, resp. v ostatním biologickém materiálu je nutno používat příslušné korekční faktory. Pro stanovení „head space“ metodou se používají faktory dle Machaty.
Krev 1,08 1/F = 0,9259
Sérum 1,26 1/F = 0,7937
hemolytická krev, ev. sérum s krvinkami 1,15 1/F = 0,8696
Moč 1,00 1/F = 1,00
U krví z mrtvol se v odůvodněných případech provádí přepočet na 80% vody. Při stanovení etanolu v ostatním biologickém materiálu je nutno provést přepočet podle obsahu sušiny.
Přesnost a reprodukovatelnost metody musí být experimentálně ověřena. Správnost metody se ověřuje vnitřní kontrolou, to jest analýzou standardních roztoků etanolu. Expertní kontrola se provádí pověřenou referenční laboratoří. Koncentrace etanolu se vyjadřuje v SI jednotkách v g.kg-1.

Vhodnější informace je tedy časový údaj o začátku a konci konzumace alkoholu, než jestli k požití alkoholu došlo před či po nehodě.
Mrtvým se odebírá krev vyjímečně již při zevní prohlídce, většinou až při pitvě. V obou případech je nejlépe provádět odběr krve ze stehenní žíly. Měkké tkáně vnitřní plochy horní poloviny stehna se naříznou příčně k dlouhé ose až ke kosti v délce 8-10 cm. Krev vytékající z proťaté stehenní žíly, která se hromadí na spodině řezu, se snadno nabere přímo do zkumavky.
Odebírat u mrtvých krev ze srdce nebo z cév v blízkosti žaludku nebo močového měchýře není dovoleno, protože by mohla hladina alkoholu v takové krvi zvýšena alkoholem, který do ní pronikl difůzí. K vyšetření se nesmí rovněž odebírat krev vytékající z úst, nosu, uší nebo krev z dutiny hrudní či břišní pro její možnou kontaminaci alkoholem třeba ze žaludečního nebo střevního obsahu.
Pro lepší posouzení alkoholického ovlivnění je u zemřelých vhodné odebírat současně s krví i jednu zkumavku moče z měchýře močového. Srovnání hladiny alkoholu v krvi a hladiny alkoholu v moči dovoluje, zvlášť při malé náplni močového měchýře se vyslovit i k fázi alkoholického ovlivnění.

Odběr vzorku krve

Odebrání vzorku krve je třeba provést co nejdříve po nehodě. Jestliže však došlo k nehodě ihned po požití alkoholu, pak je třeba odebrat vzorek krve po 90 minutách po požití alkoholu, protože resorpční doba je od 30 do 90 minut.
V případě, když vyšetřovaná osoba tvrdí, že alkohol požila po nehodě, tak pro potvrzení nebo vyvrácení jejího tvrzení, je třeba provést tři odběry vzorku krve. Tyto odběry se provádí po sobě s časovým odstupem 30 minut.
V tomto směru nutno pamatovat též na to, že k požívání alkoholu mohlo dojít i krátkou chvíli před dopravní nehodou a rychle následují odběr může být ještě v resorpční fázi. Rovněž tak je nadbytečný násobný odběr vzorku krve při požívání alkoholu po nehodě, uplynula-li od konce požívání alkoholu již taková doba, z níž je patrné, že se zcela jistě jedná o postresorpční fázi.

Porovnání výsledků dechového analyzátoru

a plynové chromatografie:
Názory na přesnost stanovení alkoholu v krvi analýzou vydechovaného vzduchu se často odlišují. Pohled na přesnost stanovení je mnohdy ovlivněn i z komerčních důvodů či nedostatečné znalosti uvedené problematiky. Závěry jsou často činěny pouze z jedné naměřené hodnoty, bez další kontroly naměřené hodnoty.
Na základě uvedených skutečností bylo provedeno porovnání výsledků dechového analyzátoru Dräger 7410 a plynového chromatografu při stanovení alkoholu v krvi. Do souboru dat byla začleněna pouze měření prováděná na Protialkoholní stanici hl. m. Prahy s následným odběrem vzorku krve, mezi čímž nebyla časová prodleva delší pět minut. Do datového souboru nebyly zařazeny hodnoty do 0,20 g.kg-1 . Hodnoty stanovené plynovou chromatografií byly potvrzeny Widmarkovou metodou.“
2) K dalším metodám orientačního zjišťování alkoholu v krvi patří klinické vyšetření, které provádí lékař před odběrem krve. Povinnost vyšetřujícího lékaře je provést testy a vyšetření (pozorování zevně viditelných příznaků opilosti, koordinovanost pohybů, stav oděvu apod.), a na jejich základě uvést do protokolu závěr, zda vyšetřovaný jeví či nejeví známky požití alkoholu.
Výsledky klinického vyšetření jsou rovněž posuzovány jako orientační, protože ovlivnění alkoholem, jehož podstata spočívá v poruchách pozornosti, rozvahy a pohotovosti v jednání, oslabeném vnímání vnějších podnětů a poruchách osobnosti, není vždy možné lékařským vyšetřením, tj. běžnými subjektivními metodami prokázat.
Chování a vnější vzhled vyšetřovaného je při klinickém vyšetření ovlivňován jak sebeovládáním, množstvím a složením potravy před a během pití alkoholu, návykem na požívání alkoholu, věkem, tělesnou konstitucí, pohlavím, na psychickém stavu a tělesné vyčerpanosti a k tomu mohou přistoupit i faktory subjektivního přístupu lékaře. Mimoto je třeba vycházet ze skutečnosti, že k vyšetření dochází až po určitém časovém odstupu od požití alkoholu a deliktu.
V praxi, při posuzování vlivu alkoholu na schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, zaujímá klinické vyšetření druhé místo za laboratorně zjištěnou hladinou alkoholu v krvi.

1b)

Vedle výše uvedených detekčních trubiček se používají analyzátory dechu. Známý je ruční analyzátor ALCOTEST 7410 firmy Dräger ze SRN. Množství zjištěného alkoholu v g.kg-1 ukáže tento přístroj na zobrazovací jednotce na dvě desetinná místa, ale nutno mít na paměti, že vypovídací schopnosti těchto přístrojů nejsou o nic lepší jak u detekčních trubiček. Měřící rozsah je od 0,0 do 3,00 g.kg-1. Doba profukování je šest sekund. Přístroj má zabudované kontrolní obvody zabraňující zkreslení měření.
Kromě ručního analyzátoru je používán staniční analyzátor ALCOTEST 7010, který umožňuje specifické stanovení hladiny alkoholu v krvi na základě analýzy alveolárního vzduchu pomocí spektrofotometrie v infračervené oblasti. Toto nelze brát jako důkazní prostředek, protože je zde možnost interference a není specifický.
Přesnost vyhledávacích metod je dána i tím, že u isolovaného měření se nelze (jak vyplývá z teorie měření) vyjádřit, jak ke správnosti, tak k přesnosti měření.
Vyjímkou v tomto ohledu je pouze dechový analyzátor Dräger 7110 MK III, který je uložen v kufříku o rozměrech 400×265×275 mm a o váze 9 kg, který není zatím v ČR používán.
Tento analyzátor splňuje požadavky na analyzátor dechu, tj. přesnost a stabilitu, verifikaci výsledků, specifické měření etanolu, spolehlivou detekci ústního alkoholu, zajištění proti zneužití výsledků, zajištění proti vnějším rušícím vlivům (RFI, mechanické rázy, elektrostatické pole atd.), nízkou váhu a spotřebu energie, malé rozměry a dostupná cena. U tohoto přístroje se drží výrobce hesla, že lepší žádný výsledek, než špatný výsledek.